Důvodem pro tento „výlet“ je skutečnost, že jsem se dostal do finále soutěže o cestu do vesmíru. Berte to jako skutečnost, ačkoli to může znít divně. Finále soutěže je 2. – 6. 12.2013 v Kennedy Space Center. A protože jsem se chtěl zbavit potenciálního problému s časovým posunem, který by teoreticky mohl ovlivňovat můj výkon, rozhodl jsem se přiletět dříve.
Než se dostanu k několika málo útržkům ze samotné cesty. Přiblížím konkrétněji, co přesně se bude, resp. co by se mělo v následujících dnech odehrávat. Půjčil jsem si od Píny, resp. jejího táty byt v Naples. Tzn. s největší pravděpodobností zamíříme nejdříve tam. Cestou se možná zasekneme někde v okolí Tampy, pokud ne rovnou v Orlandu, kam jsem přiletěl. Následně se přesuneme zpět do Tampy, kde nás čeká NHL zápas, pak největší slevový uragán roku v podobě černého pátku a nakonec zmiňovaná soutěž.
Proč mluvím v množném čísle? Důvod je poměrně prozaický. Černý pátek. Byl jsem domluvený na otestování koupěchtivosti české populace před vánoci různých „značkových“ hadříků za americké ceny, při prodeji “netradičním způsobem”, jehož systém je zbytečné zmiňovat. A aby bylo co prodávat, je nezbytné to (alespoň v této realitě) nejdříve nakoupit. A jelikož se necítím být na úkol nakupování hadříků „ten pravý,“ dostala jej za úkol Martina, která se v hadřících orientuje.
Přiletěl jsem v 18:00 místního času, tedy o půlnoci času našeho. Proběhnul jsem si letištní halu, našel v hale hotel… a rozhodl se, že v něm spát nebudu. Důvodem je, že mám letištní haly rád. Je to taková kombinace města a hotelového bytu se všudypřítomnou pokojskou. Jediné co tomu chybí, je pohodlná postel. Nejinak tomu je v Orlandu. Najdete tu hromady jídla, čisté toalety, veškeré myslitelné krámky, sedačky na všemožné způsoby a sprchu.
Abychom si rozuměli, nemám rád letištní haly proto, že je v nich to, co jsem zmínil. Baví mě jejich atmosféra. Jsou plné emocí. Pracovní stres, radost z výletu, euforie ze svatební cesty, návrat přátel, atd., doplňte si podle vlastní fantasie. A proto jsem se rozhodl, že noc strávím v hale a vyzkouším si, jaké to je být součástí tohoto světa.
Záhy se ukázalo, že jsem v hledání místa na spaní poměrně měkký, neboť rozhodně nemůžu spát všude. Jako ideální se totiž jevili koberečky na stranách restaurací pod lavičkami, kde jsem napočítal dva lidi a další tři spali na polstrovaných gaučích uprostřed haly s fastfoody. Bylo jim jedno, že přímo nad nimi jsou reproduktory, ze kterých co minutu opakují, do jakých pytlíků máte vkládat jaké nádoby s jakou tekutinou, že si máte hlídat zavazadla, aby vám do nich nikdo nedal bez vašeho vědomí kokain, bombu, nebo malého teroristu. S vaším vědomím to je v naprostém pořádku, jen to pak musíte vyplnit do prohlášení.
Moje pozorování spících lidí přerušil přibližně čtyřletý chlapeček, který se těsně přede mnou vyřítil ze záchodů, vteřinu se rozhlížel a pak se rozběhl za nadšeného vřískotu smíchaného s hrdelním smíchem chodbou někam pryč. Nebylo mi chvíli jasné co se děje, až za další tři vteřiny ze stejných dveří vykoukla hlava jeho otce, chvíli se rozhlížela a jakmile zjistila pozici vřeštící koule, změnil se výraz hlavy z vyděšené na usměvavou a objevilo se pod ní tělo. Chlap dohonil dítě, zvednul ho do vzduchu, což představovalo další salvu smíchu a já se posadil. Taky se chci umět takhle smát, takovýhle hovadině..
Z druhého dne mi byla ukradena jeho první polovina. Jak se to stalo a kdo za to může mi není známo. Každopádně jsem začal obědem. Tady se hodí poznamenat jediná věc a sice, že americká verze jakéhokoli evropského piva chutná jinak, než verze evropská a je v ní víc alkoholu. Dvě piva mě totálně pohřbily na aspoň čtyři hodiny, kdy jsem se pomalu dostával do normálu. A než se tak stalo, rozhodl jsem se, že v tomto stavu vyřídím půjčení auta. Nesnáším administrativu a představa, že se budu hrabat v papírech se mi nelíbila. Alkohol je ovšem v tomto naprosto skvělým partnerem, protože strašidelné věci zmírní, vzdálenosti zkrátí, ošklivé ženy udělá méně ošklivými a hezké krásnými.
Ind za přepážkou mi nejdříve nebyl schopen najít rezervaci, pak mi řekl jinou cenu, než byla domluvená a nakonec pronesl, že moje auto nemají. Snažil jsem se být protivný, neboť s alkoholem v krvi tuto přirozenou schopnost jaksi postrádám. Evidentně se mi to dařilo, neboť po několika minutovém dohadování mi nabídl Ford Mustang místo rezervovaného sedanu střední třídy za cenu o legraci větší a tak jsem neváhal a vzal si ho. Bohužel je to pouze V6, což z původního nadšení dělá pouhý úšklebek, neboť dát do svalnatého auta malý motor je podobně pokřivené, jako dát sprinterovi místo bot ploutve. Bohužel žádné jiné muscle car s V8 motorem nebylo, takže se musíte stejně jako já smířit s tím, že budeme týden jezdit v bílém Mustangu s poněkud trapným motorem.
