01.03.2006
Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. Dělám to vždycky když poslouchám příběhy o sobě. Moje alter ego umí hezky vyprávět. Je zvláštní, že ty příběhy neznám. Nejsem v nich a přitom jsou o mně.
05.03.2006
Mám problém identifikovat určité typy vztahů. Aniž bych je cíleně pojmenovával, tak jsem donedávna rozlišoval vztahy milenecké, kamarádské a partnerské. Definice jednotlivých vztahů je poměrně snadná, vždy se v nich odráží účel vztahu. Milenecký vztah chápu jako vztah s někým, kdo mě fyzicky zajímá a nečekám od něj v podstatě nic moc jiného, než že bude mít úžasnou postavu, bude se mi líbit, bude mě fyzicky přitahovat, bude mě bavit s nim spát a při první pronesené větě nebudu mít chuť si rozbít hlavu o zeď. Vztah kamarádský je velmi tolerantním vztahem, kdy dotyčnou rád vidím, rád si s ní povídám a můžeme, nicméně nemusíme se vzájemně zajímat i fyzicky. Toleranci jsem zmínil záměrně – vzhledem k tomu, že se při tomto druhu vztahu vídáme relativně málo a jsme si sympatičtí jinak, než čistě fyzicky, tak je logická určitá tolerance vad v povaze, či v postavě. Nakonec zde máme vztah partnerský. Ten může začínat jako milenecký, jako kamarádský, anebo může vzniknou zcela samostatně. Při jeho vzniku je člověk netolerantní, na druhou stranu určitě tolerantnější než při vztahu mileneckém. Základním problémem partnerského vztahu je jeho setrvačnost ve smyslu podvědomého přehlížení negativních změn v postavě, či chování partnera v průběhu vztahu. Jsou „neviditelné“ protože přicházejí zvolna a protože v tomto druhu vztahu člověk nebývá objektivní. Všimnete si jich až ve chvíli, kdy tyto změny přesáhnou mez tolerance – pak se zastavíte a překvapeně koukáte. Nicméně v partnerském vztahu musí být něco „víc,“ než ve vztazích jiných, aby měl nárok na život. Co ale se vztahy, které nejsou milenecké, nejsou partnerské a nejsou ani kamarádské a navíc nechcete, aby do jedné z těchto škatulek zapadly? Obsahují prvky z každé škatulky a přitom se do žádné nehodí. Proč mi to vadí? Protože nevím jak se k němu chovat. Třeba se zařadí sám.
09.03.2006
Musím konstatovat, že skutečně rozlišuji jen základní tři druhy vztahů. Všechny ostatní jsou pouze podivnou dočasnou kombinací vztahů jiných, což je dáno tím, z jakého původního vztahu se transformují. Vždy mě fascinovala účelová schopnost mozku zapomínat to, co si nechceme z nějakého důvodu pamatovat. Ale co mě fascinuje snad ještě více je, jak se změní vaše vnímání člověka, který se přesunul z jedné “vztahové škatulky” do jiné a kterého přitom znáte delší dobu. Do určité míry to je jako byste poznali někoho nového. Zvláštní.
15.03.2006
Někdy váhám, jestli má touha po změně není až patologická. Je to nespokojenost co vás žene k tomu, že chcete něco změnit? Nuda? Chuť začít něco nového? Nějak se nemůžu ubránit dojmu, že všechna tato slova mají stejný základ. Každý má chuť něco změnit. Rozhodnutí něco změnit provází strach. Strach ze ztráty. Ale teprve dnes mi došlo, co člověk ztratí tím, že něco změní. Ztratí to, co by ztratil stejně. Pouze o něco dřív. Zůstane jen to, co má sílu a smysl zůstat bez ohledu na provedenou změnu. Změna není strašidelná, změna je životní klystýr.
21.03.2006
Nemůžu si pomoci, ale mám další důvod psát o vztazích. On totiž skutečně existuje i jiný typ vztahu, než výše zmíněné. Nemluvím teď o vztazích, které prožívají svou transformaci, tady je to jasné. Mluvím o vztazích, které jsou natolik komplikované, že se u nich dá jen těžko určit směr a hlavně účel. Na druhou stranu jsou zajímavé ve smyslu spousty neznámých podnětů a možná jsou zajímavé i právě díky své komplikovanosti. Dobře, nevypadne ze mě nic konkrétního. Jednoduše, existuje vztah další, neumím jej pojmenovat, ale rozhodně je zajímavý.
22.03.2006
„Dobuf!“ Rozlehlo se prasklinou. Všude eště někde umetaj zbytky po párty, kde si dali undu undu. Je třicet pod nulou, ale teplo – svítí totiž sluníčko. „Ježiš mankote,“ zakřičel Zunda, „pusť mě bejt,“ musim coukat do bazarky. Čistit si telefon s poznámkama může bejt podivný.
24.03.2006
Rád si podávám ruku se ženami – poměrně intenzivně vnímám postoj, pohled, stisk ruky, atd. a dokáži hned zde částečně odhadnout protějšek. Co ovšem funguje téměř se stoprocentní spolehlivostí, je vůně. Nemám na mysli druh parfému, i když na něj jsem také citlivý, ale cosi, čemu z nedostatku vhodných slov neumím říci jinak. Paradoxně je „očichání“ výrazně spolehlivější metodou na vyhledání vhodného partnera, než obvyklé způsoby výběru. Je škoda, že tak málo lidí voní..
25.03.2006
Zamiloval jsem se. Oblékl jsem si žlutou pláštěnku na holé tělo, přelepil zip průhlednou izolepou, nazul červené holínky a přes hlavu si přetáhl kapucu. Chci se sprchovat, ale nemůžu být mokrý. Chci ji, ale nejde to..
