06.07.2004
Červenec je tak nějak fajn. Sice to trochu vypadá, že někomu došly nápady na názvy měsíců, tak si hrál se slovem červen tak dlouho, až po pátym pivu přišel na červenec, ale stejně je fajn.
12.07.2004
Je fascinující, že za pouhé dva týdny hlídkování nad zoufalým provozem v centru Prahy, který hraničí se sebetýráním zúčastněných řidičů, se policisté stačili vyprofilovat do dvou skupin. První skupina si vybere nejblbějš značený úsek silnice a s groteskním úsměvem, neexistující empatií a robotickou pravidelností zastavuje vozy a výhružně vztyčuje prst. Skupina druhá si stoupne zády k přijíždějícím autům a odevzdaně počítá minuty do konce směny. To není zvláštní, to je chorobné.
15.07.2004
Flirt. Nikdy jsem to slovo neměl rád. Dnes se dokonale naplnilo to, co si pod tímhle pojmem představuju. Otráven absurditou objížděk, uzavírek, tunou upocených policajtů a blikající kontrolkou na palubní desce, jsem zastavil u pumpy. Aktivní a na první pohled poměrně pohledná pumpařka bere do ruky tankovací pistoli. Nutno podotknout, že musela natáhnout hadici přes celou šířku vozu, což je v tomto příběhu, do určité míry, klíčové. Zabrán do billboardu jsem si v první chvíli nevšiml, že pumpařka bojuje s odporem pružiny navíjejícího mechanismu hadice, zoufale se snažíc ve chvílích domnělého vítězství zastrčit pistoli do ústí hrdla nádrže. “Pomůžete mi?,” nesměle vypadlo z pumpařky. Tato věta mě vytrhla z rozjímání nad billboardem, který sděloval cosi mně utajeného, za pomoci sexu v loďce s Halinou ve třech, a jal jsem se zachraňovat manikúru bojující slečny. “Taky by Vás to mohlo vystřelit směrem ke stojanu,” suše jsem podotkl směrem k levému rameni. Smích, “Ale to zase ne, takovou sílu to nemá,” odpověděla dotyčná. Až teprve teď jsem si pořádně všiml ohromných, rudých, nalepených nehtů, podivně pomalovaného obličeje a křečovitého výrazu očekávajícího reakci. Z radia do prostoru stojanů zazněla melodie kolektivní písně ze “Superstar” a pumpařka se s rukou opřenou o mé auto zavlnila v bocích. “To nám ale pěkně hrajou, co,” zahýkala a zrychlila tempo. “Berete karty,” duchaplně jsem odpověděl. “Jasně, proč bychom je nebrali,” významně mrkla, “bereme i jiný věci,” smích, “ale to musíte na mě a ne na kolegu, víte?” Nevěděl jsem. Hezká, leč hloupá a vrcholně asexuální slečna zapojila do rytmu kývání i náznak zpěvu a usmívala se na oblast mého břicha. Někdy trvá natankování auta nesnesitelně dlouho.
