05.07.2007
Cítím, že přišla doba, kdy budu mluvit o tom, o čem chci mluvit už dlouhou dobu, ale co bolí a na co jsem nebyl připraven. Je zvláštní jak volně, bez zaujetí, s ohromnou dávkou fantazie a rozletu dokáže člověk diskutovat, přemýšlet a psát o věcech které se ho přímo netýkají – myšleno emočně netýkají – a to i přes to, že si uvědomuje, o čem že hovoří. Dokáže to však pouze do chvíle, než se ho emočně týkat začnou. A o čem že je řeč? O nebytí. “O tom co nic se nazývá,” jak poměrně nepřesně, nicméně vzletně, napsal pan Mácha. Nebojte se děti, budu psát po kouskách a budu dělat velké pauzy.
