09.01.2006
Jdu vlhkou ulicí. Je šero. Zažloutlé světlo pouliční lampy promítá na mokré dlažební kostky stíny hmyzu, který v domnění, že objevil nový den, umírá v teple žárovky. Konečky prstů hladím při chůzi zeď. Je studená. Každý hrbolek, prohlubeň, prasklina, .. znamená nějakou událost. Umím je číst. A proto musím plakat.
19.01.2006
Všechny holky, které pro mě něco znamenaly, něco nejedly, či nepily. Namátkou to bylo mléko, ananas, med, ryba, mák.. Lépe řečeno – ne nejedly, ale měly tendenci z uvedených potravin zvracet. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně obvyklé potraviny, byl jsem pokaždé překvapen. A teď už vím proč to tak bylo. Abych se mohl rychle orientovat při výběru potenciální partnerky. Je to velmi rychlé a minimálně v mém případě 100% spolehlivé: “Hele co nejíš..?” Tato otázka zabere několik vteřin a určitě nikoho nenapadne co je jejím cílem.
23.01.2006
Každý má nějaký životní cíl. Pro většinu lidí tento cíl naplňují potomci, jejichž prostřednictvím získávají nesmrtelnost, nebo alespoň dlouhověkost v podobě historek vnoučat, pravnoučat a prapravnoučat (u potomků s dobře vyvinutou pamětí, či tendencí nostalgicky vzpomínat, možná i praprapravnoučat) o prarodičích. Výrazně menší procento má cíl stejný – nesmrtelnost, ale tentokrát téměř absolutní (alespoň do doby existence civilizace) v podobě čehosi, co se zapíší do dějin ať už dějepisných, sportovních, nebo kdo ví jakých. Pro další kus populace je životním cílem hledat životní cíl. A konečně poslední kousíček populace, mezi který počítám i sebe, nemá cíl žádný. Až do této chvíle nic objevného, ale teď to přijde – přišel jsem na to, jaký životní cíl má pes a kůň. Je to “všechno sežrat” – pes a “co nejvíc toho poslintat” – kůň. Máme se co učit.
28.01.2006
Tak teď nevím, zda je následující závěr dán tím, že mi některé věci dlouho dochází, nebo něčím jiným, ale právě jsem došel k závěru, že vlastně nejsem příliš vybaven na „lásku na jednu noc.“ A zároveň vím proč. Je to dáno tím, že čím jsem starší, tím jsem vybíravější. Pomyslným sítem výběru projdou jen ty, které jsou zajímavé, hezké, vtipné, .. prostě které splňují mnou požadovaná kritéria. A díky tomu, se s nimi chci vídat častěji, než jednou. Na druhou stranu je pravdou, že některé holčičky jsou tak nějak předurčeny k tomu, aby se na ně člověk díval jako na holčičky na jednu noc. A také je pravdou, že ne vždy je síto bez děr.
29.01.2006
Je zvláštní, že čím víc je něco na začátku nového, respektive potencionálního vztahu komplikované, tím víc mě tento vztah zajímá. Začínám mít dokonce podezření, že takové vztahy podvědomě vyhledávám. Ono se vlastně nejedná o komplikace v pravém smyslu slova, ale o určitý potenciální problém.
30.01.2006
Vztahy. Proč se tak zarputile snažíme bránit něco, čemu už nevěříme? Nemyslím si, že by to bylo jen ze zvyku. Zvláštní je, že tato snaha přetrvává i ve chvíli, kdy by úspěšný výsledek snahy byl, vzhledem k tomu, že chceme něco nového, nežádoucí. Nabízí se domněnka, že toto bude dáno kvalitou, či intenzitou odcházejícího vztahu, ale jestli tomu tak skutečně je, si nejsem jistý. Možná jen máme pokřivenou snahu udržet vztah co nejdéle. Tak mě napadá, že je možné – pravda teoreticky – vztah původní „konzervovat“ tím, že se ukončí dříve, než se skutečně zkazí. Důvod konzervace? Víra v to, že se jej podaří za nějakou dobu otevřít znovu a překvapeně říct: „A hele, tohle bylo dobrý.“ Otázkou zůstává, zda se vztah naváže, pokud k tomu vůbec dojde, v místě kde byl ukončen – což by asi nebylo žádoucí, či zda se ten zbytek zakonzervovaného vztahu podaří použít jako základ pro vztah v zásadě zcela nový, se všemi prvky, co nové vztahy provází. Pokud to jde, budu mít jednoho dne radost.
