18.08.2004
Šel jsem po mostě a viděl starého pána. Ve vlasech měl kus toaletního papíru, na nohavici ohromnou díru a triko naruby. Usmíval se a při každém druhém kroku klepl bílou holí do zábradlí. Zastavil jsem ho. Koukal na kontejner, který stál za mnou a stále se usmíval. “Děkuji,” řekl, když jsem ho upozornil na stav jeho zevnějšku a pokračoval v klepání do zábradlí. Má člověk víc času, když nevidí?