S Pavlínou jsem strávil dva dny. První večer jsem s ní zašel do baru s dalšími učiteli angličtiny a naučil se roztodivné hry, jejímž cílem bylo ožrat sebe, nebo ostatní. Našli byste mezi nimi všechny anglicky mluvící národy. Je zvláštní, že se separují od místních. Dokonce i bar vlastnil američan.
Třetí den jsem se rozhodl, že se přesunu lodi do Japonska. Lodě jezdí mezi Busan na korejské straně a Fukuoka, na straně Japonské. Bohužel se mi večer odjet nepodařilo, neboť jsem přijel příliš pozdě a všechny lodě už byly na moři. Ubytoval jsem se v hotelu Angel v centru Busanu a večer šel ven, podívat se po kavárnách, restauracích a barech. Původně jsem chtěl vlézt i do nějakého klubu, ale když jsem ho našel, tak jsem usoudil, že se mi tam nechce. Je mi jasné, že se nabízí otázka proč, nicméně budete se muset smířit s tím, že se mi tam prostě nechtělo.
Pokud jste běloch, nevážíte 100+ kg a chcete si zvednout sebevědomí, jeďte do Busanu. Co jsem zažil tady, jsem ještě nikde nezažil. Během mé krátké procházky na mě každou chvíli někdo volal, zastavoval, smál se a bez výjimky vždy to byly holky. Abych byl upřímný, tak ne vždy se mi líbily, ale dobře půlka z nich hezká byla.
Zašel jsem na rychlou večeři do nějaké kavárny na hlavní třídě, kde jsem zaznamenal dvě výjimečně hezké Korejky u jednoho stolu. Ačkoli se neumím seznamovat, respektive cílené oslovení mi je trapné a dělám to vyloženě nerad, nějakou shodou okolností jsem se s nimi seznámil. Po pár minutách žvatlání korejskou angličtinou z nich vypadlo, že jim je 14 a 15, což mi připadalo natolik komické, že jsem jim řek, že mi je 23. Věděl jsem, že nebudou schopny rozpoznat věk bělocha a nespletl jsem se. Navíc mě skutečnost, že jim ani na okamžik nepřišel podezřelý můj věk, navedla k tomu, abych jim na otázku co dělám řekl, že jsem kosmonaut. Nutno dodat, že vynález "kosmonaut" patří Luďkovi a vždy mi připadal nadmíru pitomý, protože jsem si byl jistý, že toto sdělení bude vždy trapné a rozhodně nebude mít schopnost „ohromit.“ Komické na tom ale je, že v kontextu všech ostatních skutečností je tato informace totálně rozsekala. Nejdříve se tvářily rozpačitě, ale když jsem jim řekl, ať si vygoogluji mé jméno, kde našly článek, ve kterém jsem vyfocený v pseudo skafandru, stal jsem se okamžitě hrdinou. Pochopitelně nebyly schopny v češtině pochopit, že jsem se kosmonautem (pro Vojtu astronautem) ve skutečnosti nestal. Abych to neprotahoval, nikam dál to nepokračovalo. Asi stárnu, ale bavilo mě to jenom jako hra, nechtěl jsem to natahovat nikam dál. Proč nevím. Každopádně, Koreu doporučuji každému, kdo má problém se seznámit. Můžete si vymyslet v podstatě co chcete, jazyková a etnická bariera dá každému víc prostoru, než si zaslouží.
