Čert

Procházim se svou bývalou partnerkou po Praze. Je šero a vlhko. Cítím za sebou pohyb – otočím se. ‚Hele to je legrační čertík,‘ vypadne ze mě. Skutečně, z poza rohu vykukuje hlava malýho kluka – je špinavej a má malý růžky. Prostě čert. Jdeme dál. Míjíme čekárnu do ordinace, je v přízemí cihlového domu a je do ní vidět malým oknem. Sedí se v ní na lavicích z metra. Na jedné z nich sedí vysoký muž, tedy, on na půl leží, na půl sedí. To mne zaujalo, otevřel jsem dveře do čekárny. Oba jsme nakoukli dovnitř. Jakmile spatřil mojí partnerku tak vyskočil a v téměř nulovém čase se přemístil přímo před ní, sehnul se a ze vzdálenosti několika centimetrů jí koukal do očí. Zvláštní kontrast – načervenalé, ostré a malé oči, proti sytě zeleným a velkým. Bála se ho. Naklonil hlavu na stranu a já věděl, že to je otec toho malého kluka co koukal za rohem. Napřáhl jsem se k ráně. ‚Ne, nedělej to,‘ zašeptala, ‚neni to hezký.‘ Odcházíme..