Den 0 - Toronto / New York

Konečně vyjíždíme. První zastávka povinně Niagárské vodopády. Je to sice trochu trapné, ale na druhou stranu je to kousek a někudy hranice přejet musíme. Zvolili jsme pravděpodobně správně. Pochopitelně naše obložené auto s kanadskou značkou, se třemi českými a jedním britským pasem vyvolalo zvědavost celníků a byli jsme nuceni navštívit záchytné parkoviště. Naštěstí jsme přes to všechno působili pravdědpodobně dostatečně seriozně, což nevím zda bylo dáno suveréním výrazem ve všech čtyřech obličejích, cíleně vyvolaným žvýkáním několika balíčků žvýkaček, nebo větou po žádosti o odstavení vozu stranou "Jasně kámo." Tak či tak nám auto neprohledávali. Udělali jsme v budově celnice přátelský rozhovor se sympatickým celníkem, který se s povděkem chytil tématu, kdy se v české republice může řídit, pít a souložit. Když jsem mu navíc dal k lepšímu, že souložit se může od patnácti, ale dívat na porno až od osmnácti, tak rozesmátý nad touto absurditou po nás hodil pasy a řekl, že u nich se může pít až od 21, pokud nemáte někoho, kdo vám pití koupí a významně mrkl na osmnáctiletou Martinu. Niagáry, …, jsou takovou ikonou. Nevím co k nim dodat. Snad jen, že za ohrádkou, zhruba tři metry od lidí spal bobr a neprobudilo ho ani pískání, mlaskání, či házení jídla. Ležel si s klacíkem u huby, spal a ze sna občas pohnul ocasem. Třicet kroků od něj podlezl ohrádku kluk s holkou. Kluk s vážným výrazem, holka s výrazem tázavým, což mne zaujalo dost natolik, abych počínání sledoval. Jakmile dotyčný začal vrtět pravou rukou na svém levém prsteníčku, tak mi došlo, co se asi bude dít. Ano, požádal jí o ruku. Nevím odkud byl. Pokud z okolí, tak nepřišel s ničím zvláštním. Pokud patřil do žvatlající skupinky francouzů, tak se mu nedá upřít určitá nápaditost, či lépe řečeno komplikovanost takovéhoto počínání. Zdravím p. Einstein. Spotřeba 17,8 / Ujeto 731 km