Den 1 - New York

Den ve znamení bagru. Aby naše cesta nebyla příliš fádní, jeli jsem zaplatit a případně vyzvednout traktor. Modrý New Holland. Prodávající byl firma, která se obchodováním s touto technikou živí, což jsem v tuto dobu ještě nevěděl. Chtěli zaplatit šekem, vydaným v USA a potvrzeným že je krytý. Hotovost nechtěli. Převod na účet nechtěli. Zaplatit kartou, či jinak bezhotovostně nechtěli. I vybral jsem tedy 8000 USD (lépe řečeno nechal si vybrat Denym, který měl z tohoto procesu ohromnou radost, neboť tak musel udělat ve třech bankách v průběhu dvou dnů). Vyjeli jsme o den později právě kvůli čekání na zbytek hotovosti. Proč o tom mluvím tak zeširoka pochopíte vzápětí. Našli jsme firmu a v ní Jerryho. Jerry byl menší plešatý pán s bříškem, který na každou otázku, kde bylo potřeba zapojit mozek, nebo nastavit špetku zodpovědnosti odpovídal větou: "Nevim, musim se zeptat šéfa." Na otázku proč tedy nejdem rovnou za šéfem odpověděl: "Aha, tak jo." Šéf, Steeve, byl dobře oblečený pán za ošoupaným stolem v kanceláři, jejíž vybavení mělo zcela nepochybně datum výroby shodné s datem narození Steeva. Zhoupnul se na židli, když mu Jerry jako první větu ve dveřích nesměle řekl: "Máme tu takový problém.." On totiž ten problém byl ten, že byť mi po telefonu na USPS (americká státní pošta) bylo řečeno, že krytý šek mi vystaví na počkání, sice 8x po tisíci dolarů, ale vystaví, tak skutečnost byla jiná. Vystaví, ale jen americkému občanovi. Proč nemá smysl se ptát, tak to jednoduše je. Vraťme se k Jerrymu. Jerrymu jsem před vstupem do kanceláře řekl, že pokud tedy trvá na šeku, tak ať si vezme nějaký osobní doklad, že ho odvezu na poštu, dám mu 8000 USD a on na své jméno na jejich firmu šeky nechá vystavit. Touto metodou jsme se dostali do kanceláře Steeva. Steeve se zdál být celkem rozumný, tedy, spíše konstruktivně uvažující. Zeptal se mě, proč jsem peníze nepřevedl na účet. Po chvíli, kdy se mi podařilo zahnat myšlenku vzít ze stěny zasklený certifikát a prostrčit mu s ním hlavu, jsem klidným hlasem poznamenal, že to bylo to první na co jsem se ptal ještě než jsem se k nim vydal osobně. Nakonec jsme se dohodli na tom, že Steeve se domluví s majitelem bagru a účetním na možnosti převodu na účet, mě spolkli dveře a vydali jsme se s balíčkem hotovosti cestovat po NYC a najít něco ke spaní. Nevím zda v americe existují penziony. Mám je rád. Hotely jsou příliš neosobní. Dobrý penzion je takový hezký, malý, dobře vybavený a čistý byt. Tady jsem se rozhodli pro Motel. Pokoj pro čtyři v motelu s názvem Crown, se zdál být solidní, s vlastním parkovištěm, i nic nebránilo tomu se ubytovat. Uvnitř v pokoji to již bylo útulné méně a to zejmána proto, že před námi v něm bydlela pravděpodobně skupinka domonstrující za vrácení cigaret do veřejných prostor. Nicméně nakonec jsme si dali pár piv a umřeli na postelích. Spotřeba 16,1 / Ujeto 523 km