Den 14 - Nevada

"Viva Las Vegas, viva Las Vegas," nebo jak je ta písnička. Ráno jsme si zajeli na brzkou snídani do Panery a snažili se zjistit, jak to tedy pro naši českou část posádky bude ve smyslu obnovené vízové povinnosti s kanadou. Bohužel přesně v duchu, když to de udělat komplikovaně, udělejte to komplikovaně, jsem se dovolal na jediné existující telefonní číslo ve Vídni. Na čísle mi plechová operátorka sdělila, že je živá operátorka obsazena a ať zavolám později. Později, nehledě na to kdy později, se celá scénka opakovala. Zřejmě se předpokládalo, že lidé s otázkou do Vídně budou volat v jednotkách kusů a tudíž není nutné je řadit do fronty. Prostě, linku jsme zřídili, tak ať to zkoušej, maj na to celej den. Do kanady jsem se také nedovolal, neboť tam se dá volat jen z kanadského čísla a já jsem majitelem jen českého, a amerického. A na ambasádu v USA, která podobné věci zařizuje jsem se dovolal, aby mi plechová operátorka vyspelovala asi tak jeden tisíc webových stránek, což zabralo přibližně 30min. Tam jsem se dozvěděl, že s alternativou, že je někdo v USA a chce do kanady, kde už byl zřejmě nikdo nepočítá. Takže jsem jim poslal email na který mi okamžitě odpověděl robot, že si velice váží mého emailu a že se mi rozhodně někdo ozve zpět. Méně plotů, více inteligence, prosím. Las Vegas jsme projížděli se staženými okénky, úsměvem a pocitem, že každý z nás sem přijel vybrat kasíno. Legální cestou pochopitelně. Hotel New York New York nás přivítal sochou svobody, která od doby co jsme se s ní viděli naposledy trochu přibrala a maličko se nám smrskla, uličkami New Yorku uvnitř hotelu, bazénem, horskou dráhou kolem hotelu a samozřejmě kasínem. Náš pokoj s číslem 1123 měl přímý výhled na bazén a hned zde musím konstatovat, že je zajímavé z jedenáctého patra pozorovat opalující se lidi. Rozhlíží se kolem sebe, ale jen kolem sebe, nikoli nahoru. Tzn. pokud mají ve svém dvourozměrném světě pocit, že je nikdo nevidí, začnou dělat strašlivé věci. Já to viděl. Blíží se večer a tak se omočení z bazénu oblékáme na náš výherní večer. První zastávkou byl hotel Excalibur hned naproti našemu. Všem se líbil, ale mně připadal tak strašně ošklivý, že udělat ho ještě ošklivější by dalo tolik práce, že by ho rači nikdo ošklivější nedělal. Dali jsme si obědovečeři v mexickém fastfoodu, která nestála za moc a vypravili jsme se dál. Zastávka hotel MGM, následně Planet Hollywood a Belagio, kde Karolína věrna svému příjmení vzala pětidolarovku (čtvrťáky nenávratně zmizeli v propadlišti dějin a zejména v propadlišti inflace) a na slot machine s názvem Fox vyhrála svých prvních pět Vegasských dolarů. Popošla k dalšímu a vyhrála další dolar, aby vzápětí prohrála až na pár centů vše. S těmi posledními 39 centy vyhrála deset dolarů a já s Lukášem jsme zasedli k Black Jacku. Dbaje pscyhologických pouček a zejména empiricky evěřenou praxí, jsem se doslovně rozloučil s $200 USD, které jsem byl ochoten v kasínech nechat, šedesát z nich dal na stůl a za půl hodiny odcházel se $110. Lukáš tam nechal čtyřicet a opustili jsme kasíno. Skoro bych zapomněl, že ještě předtím, když jsme si s Lukášem kupovali pivo a slečny zmrzlinu, nám nějaký aktivní prodavač atrakcí věnoval jakési pozvánky do baru, kde k jednomu drinku člověk dostal druhý stejný zdarma. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že v Las Vegas je legální pít alkohol na ulici bez nutnosti ho mít schovaný. Pak jsme se kolébali ulicemi Las Vegas a ve čtyřech rukou byli dvě piva a dvě zmrzliny na což jeden z rozdavačů pozvánek do night clubů zareagoval větou: "Výborná kombinace" a zlomil se v pase. Tak tedy, přemístili jsme se do baru, čekali na obsluhu v bikinách a podprsence a koukali na baseball. Když už se nám čekání zdálo přiliš dlouhé, pokynul jsem na obsluhující na znamení, že baseball skončil a mi stále nic nepijeme. Slečna přihopkala a prozradila tajemstí, že pití se objednává na baru. Dobrá, vypravili jsme se na bar. Barmanka chtěla ID, načež Martina uskočila stranou a dělala, že tam vůbec neni. Nebudu to protahovat, nic jsme nedostali, neboť, a to jsem nevěděl, pokud jeden ze skupinky nedosáhl potřebného věku, nesmí se do skupinky, byť by byla jinak tvořena důchodci, prodat ani kapka alkoholu. Vrátili jsme se vlakem (Monorail) do našeho hotelu a já zamířil se svými celkem vyhranými $95 USD na slot machines. Ostatní hry mají sice trochu jinou úroveň, ale na druhou stranu, tahat za páku se u nich nedá a Vegas je taková jedna velká páka. Po naházených $80 USD a deseti minutách jsem vstal a vydal se hledat Lukáše, který akorát prohrál posledních $40 USD na Black Jacku a šli jsme spát. Celková bilance Lukáš -$25, já +$15 a hromada sedící adrenalino legrace. Spotřeba 14,5 / Ujeto 27 km