Den 16 - California

Ráno v 6:15, není to překlep, slyším jak po střeše něco leze. Karolína potřebuje čurat, je jí zima a vyděsilo jí šustění v křoví. Mně se spalo lépe než výborně, díky po třetí zmíněné teplotě 15 stupňů, a Martině, jak vidím, se spí dobře stále. Holt budeme mít delší den. Včera koupený muffin a bábovku jsme spolkli u jezera na odpočívadle o 30min později a vydali se směrem Los Angeles.. Čekal nás sjezd z horského městečka, které se nacházelo 2300 m nad mořem. Spotřeba má čistý štít, respektive počítač má čistý záznam, takže mám ideální příležitost vám všem předložit důkaz o tom, že téměř šestilitrový osmiválec, táhnoucí téměř tři tuny, může mít malou spotřebu. Tedy, ono to bude tvrzení, ale toto tvrzení je postaveno na reálném základu. Není absolutně podstatné kudy, odkud a kam jsme jeli, podstatné je, že deset metrů nad mořskou hladinou nám palubní počítač sdělil, že naše auto má spotřebu 4,9 litru. A že jsem tu poslední desetinku opravdu vydřel.. Pak že velkoobjemové motory hodně žerou. Zkuste to dát v opačném směru s jakýmkoli dieselem. Vysadil jsem všechny u pláže a vydal se hledat internet – kvůli odblokování karty, pumpu – kvůli palubnímu počítači, který už třicet kilometrů neoblomně tvrdí dojezd nula kilometrů, penězům – neboť stále sebou vozíme v hotovosti $8000 USD na traktor a včera jsem konečně dostal detaily účtu a v neposlední řadě kvůli vám, abych doplnil chybějící dny a vyměnil video za kvalitnější. Po dvou hodinách, s plnou nádrží, aktivní kreditkou, lehčí o balíček bankovek jsem se vrátil k pláži, kde seděla skupinka (předpokládám že tři už skupinkou jsou) zoufale vypadajících individuí, s červenými hlavami a nohama od písku. Voda se ukázala být moc studená, písek moc horký a vzduch moc dusivý, prostě horší místo si neumíte na planetě představit. Odjezd směr Hollywood vše zachrání. Alespoň takový je předpoklad. Musel jsem se v duchu smát. Ulice jsou pochopitelně stejné jako všude, jen se tu ve vzduchu vznáší jakési neviditelné napětí, či lépe řečeno očekávání…. něčeho. Nikdo neví čeho a rozhodně se to neobjeví. Prostě jste ve městě, kde se vyrábí sny. A co jsme viděli? Chtěl jsem to napsat nějak kulantně, ale nejde to. Viděli jsme totiž Catwoman s tak velkou prdelí, že vůbec nechápu, kde vzali tolik kůže na její obleček. Dále se tam poflakoval mrňavý Superman, který soudě podle břicha začal dost chlastat, Spiderman, který se snažil vylést na spodek sloupu, ale nebýt Joda, který ho zachytil, tak si rozbil hlavu o chodník, Dark Veidera, kterému byla helma poněkud větší a jeho laserový meč měl zcela evidentně defekt, Batmana, který se nějak scvrknul kolem hrudníku a Jokera, který na první pohled není genius. Panoptikum superhrdinů v důchodu završily dvě ženy: Sněhurka, které pomřeli trpaslíci a táhlo jí na padesát a opunčocháčovaná pani, jejíž zenit skončil před mnoha světelnými lety a jejíž totožnost mi zůstala utajena a to i přesto, že jsem červený drezík pozoroval tak dlouho, až nabyla přesvědčení, že se s ní chci fotit. Být dítě, odcházím s depresí. Na druhou stranu, s trochou tolerance, je chodník Hollywoodu zrcadlem vašeho života. Alespoň těch z vás, kteří sledují filmy napříč desetiletími. Vím přesně, kdy jsem viděl Popelku, Fredyho Crougera, Supermana, Piráty z Karibiku, Batmana, … bez ohledu na žánr či kvalitu snímku. Další čeho jsem si všiml je doslovně hmatatelná konfrontace generačních rozdílů. Některé postavičky, které jsem schopen rozpoznat, respektive jména herců, zpěváků, .. ve hvězdách na chodníku které znám, nemusí znát a neznají ostatní, neboť s nimi nevyrostli. Filmy nás všechny do určité míry formují ať se nám to líbí nebo ne. Když ne jinak tak alespoň identifikací toho co se nám líbí a co nikoli. Hurá na hledání spánku. Píši ti deníčku ze sedadla spolujezdce a jak tak koukám na palubní desku, tak nás čeká další krásně studená noc. Osumnáctka, .., jak krásný to je číslo. Dobrou noc. Spotřeba 13,1 / Ujeto 371 km