Den 19 - California

Plácáme se po Californii pomaličku a není moc o čem psát. Dnes jsme byli v kině na IceAge 3D. Při upoutávkách na filmy, co se teprve dostanou do kin, mě dostala jakási maličká holčička, která na informaci, že cosi o křečkovi bude v kinech na vánoce, žvatlavě a pomaličku pronesla: "To je ale hrozně, hrozně dlouhá doba mami.." Připomnělo mi to podobnou spontánní reakci jiné holčičky z jiného kina v Praze, která na příšerně animovaného panáčka, který běží po písmenku O ve slově Bonton kolem dokola, pronesla: "Mami, .., kam běží?" Tohle z dospělého nikdy vypadnout nemůže, protože je na podobné, přísně logické otázky, či dedukce příliš otupělý. A to je další z mnoha prvků lidské degenerace. Prořídlý plnovous za okénkem, které jsem měl v úrovni kolen, mi podal propisku omotanou umělou kytkou. Podepsal jsem mu účet za $37 za kemp, pochválil mu propisku, dostal leták za odměnu a odjeli jsme na své právě zaplacené místo. Mohl jsem vybrat místo blíž k silnici a nebo blíž k trati. Maje v živé paměti kamiony, jsem bez zaváhání zvolil železniční koleje. Vybaveni dřevem, dřevěným uhlím a ohromným flákem masa se Lukáš jal grilovat a slečny vyrábět třísky na ohniště, aby nám v noci nebyla zima, tupou sekerou. Otevřel jsem si Coronu Light, protože tady se dá koupit light i benzin do nádrže a je docela problém tekutinu co light není sehnat, posadil se na opršelý stůl a radil jak si neuseknout ruku, ale jenom prst. Po patnácti minutách jsem otevřel další Coronu Light a tak to šlo dál až najednou byla tma a maso tvořilo jakýsi tmavý obrazec nad grilem. Lukáš měl náskok a tak dělal při chůzi poněkud delší obloučky. Z ničeho nic, při dalším použití otvíráku a zvuku "ssssst" se najednou z ničeho nic, za našimi zády ozval ďábelský, neskutečný rachot. Kde se vzal, tu se vzal vlak a stejně rychle jak se objevil tak i zmizel. Zanechal za sebou polité lidi Coronou Light, rozházené kousky stejku a vymáčknutý kečup s hořčicí. Ujeto 237 km