Den 20 - California

Už druhý den máme většinou pod dvacet stupňů. Je neskutečně příjemné pohnout rukou, aniž by to představovalo potok potu na zádech. Nikdy mi nedošlo, jak to mají pobřežní státy chytře zařízené. Vzduch od moře ochlazuje nejbližší okolí, takže na správném místě máte všechno co si můžete přát. Slunce, sladkou vodu z jedné strany, slanou i s vlnami z druhé, pár kilometrů jedním směrem skály, pár kilometrů druhým směrem písek, dalších několik kilometrů do vnitrozemí kopce a stromy, teplota příjemná, akorát s těmi divokými zvířaty si nemůžete až tak vybírat.. Co je, alespoň pro mě, překvapením, že teplota stoupá viditelně doslova s každým ujetým kilometrem směrem od moře do vnitrozemí. Když na pobřeží teploměr ukazuje 20 stupňů, tak o padesát kilometrů dál, s mořem za zády, můžete přečíst strašidelnou číslici 40. Úplně to láká k tomu, koupit si padesát kilometrů dlouhý pruh země, udělat si pojízdný dům a přemisťovat ho podle potřeby k momentálně požadované teplotě. Ale to, sázím, bude dělat až nový živočišný druh, my jsme na podobné věci ještě příliš přízemní. San Francisco. Nevím z jakého důvodu, ale něčím mi připomíná evropská města. Čím? Hmmm, .., nevím. Už vím. Je to asi špínou. San Francisko je tak nějak špinavé. A poevropštěné. První bezdomovec mě upřímně pobavil cedulkou "Nač lhát, potřebuju pivo" natolik, že ač bezdomovce běžně naprosto ignoruju, pokud se nesnaží něco aktivně produkovat, že kdybych měl drobné, tak bych mu i něco dal. Vzápětí jsem viděl se stejným nápisem bezdomovce dalšího a vtipné mi to pochopitelně nepřišlo. Aby toho nebylo málo, tak jsem tuto historku později tentýž den probíral se zaměstnankyní jedné spediční firmy a ta suše pronesla, "To je starý, to má skoro každej." Tentokrát jsem se cítil skoro uražený a podvedený. Co dodat, lidi si kradou nápady, čimž se síla konkrétního nápadu "splošťuje" a někde se tomu všemu směje p. Einstein se svojí relativitou. A jak je vidět, je jedno jestli se jedná o převratnou technologii, nebo nápis na ceduli bezdomovce. Princip je stejnej. Napadl mě právě výborný příměr k písničce Osvobozeného divadla, v době kdy ještě p. Werich nestačil prokouknout absurditu komunistické ideologie, kde se zpívalo: "Když všichni všechněm všechno dáme…," kde by se zrovna tak dalo zpívat: "Když všichni všechněm všechno ukradneme…" Ono je to zlodějství v dnešní době na první pohled neviditelné, protože tomu komu kradete nic nemusí chybět. Ukradnutá koza z chlíva udělá z toho kdo jí ukradl zloděje. Ale za ukradený nápad se zloděj ani nezačervená a udělá, v dlouhodobém měřítku, ze společnosti šedivou placku bez individualit a hlavně bez snahy něco vymýšlet. Ježiš Marjá, pardon. Neberte mě vážně, jen tak plácám, dobře jsem se nasnídal. Takže, vrátíme s k bezdomovci s cedulí a projdeme okolo mincovače, který vám zcela legálně za dva čtvrťáky udělá z centu placku, do které je vymáčknuto v podstatě co chcete. Na výběr je z mnoha motivů San Franciska. Bohužel bezdomovec s nápisem mezi nimi není což je škoda, protože mít bezdomovce na centu by mi rozhodně za půl dolaru stálo. Hádám, že to bude proto, že má dlouhé vousy a ty se na cent jednoduše nevejdou. Naší rychlou virtuální prohlídkou San Franciska posouváme zrovna v tuto chvíli naše čtenáře až k vyhlášenému místu plného lachtanů, pro které jsou vybudovány speciální mola, kam se chodí zahřát. Tedy, technicky vzato, kam se plavou a kymácí zahřát. Co už se nikde, kromě tohoto deníku, nedozvíte je, že lachtani, …, a teď musí být dramatická pauza, …, lachtani totiž, …, děsně, ale naprosto děsně, …, smrděj. Jestli si představujete zápach podobný například hnojenému poli, tak si to představujete naprosto špatně. Pro ilustraci si vybavte jak jsou cítit čerstvě vyndané houstičky s roztaveným sýrem a grilovaným masem servírované v rozkvetlá zahradě se studánkou, která tomu všemu dodává takovou tu příjemnou vlhkost. Máte? Pokud ano, tak teď si představte ten nejhorší kravín, který vám vaše zakrnělá fantazie dovolí. Teď si tahle dvě místa, z pohledu vůně, dejte vedle sebe. No a na závěr si řekněme, že to místo s houstičkama je pro náš příběh ne příliš voňavé San Francisko a kravín jsou lachtani na molu. Pokašlávaje a zahánějíce dávící reflex jsme se blížili až k molu, kde se ta na fotkách roztomilá zvířátka povalovala. Musím říct, že mě hrozně bavilo pozorovat jednoho z lachtanů, který ležel v rohu mola hlavou směrem ven tak blbě, že pokud někdo v protějším rohu seskočil a tím molo v daném místě odlehčil, tak se mu ponořila hlava do vody. Přes veškerý puch jsem měl koutky vzhůru a čekal co bude dělat. Nedělal nic. Ale i tak mi to připadalo vtipné a přijde mi to vtipné i teď. Jestli má čumák pod vodou mu prostě bylo jedno. Dobře, zanechám sám sebe s přihlouplým úsměvem nad představou namočené hlavy lachtana a postoupíme dál. Alcatraz je místo, kam jsme se chtěli podívat, ale pak se nám přestalo chtít a koukali jsme na něj přes lachtany co smrděli, jak jsme si už řekli. Takže abych tuhle v podstatě úplně zbytečnou informaci aspoň trochu zachránil tak dodám, že na fotkách uvidíte slavnou věznici Alcatraz a to z dálky. Odpoledne jsme jeli na mojí Californskou adresu, kam si nechávám doručovat balíčky už několik let, neboť jsem před těmi několika lety pochopil, že kupovat si ve své rodné zemi cokoli kromě jídla a benzínu je naprostý nesmysl. Takže když už jsme jeli v podstatě kolem, tak jsme se tam stavili, abych si balíčky vyzvedl osobně a nemusel je přeposílat poštou. Tedy, ono to bylo trochu komplikovanější.. Martina se rozhodla, že chce taneční boty. Vzpomněla si na poslední chvíli a tak se boty nechali poslat express s doručením do tří dnů právě na mou californskou adresu. Měly tam být tedy tento den. Ráno jsme dojeli na spedici a boty tam hádejte co, správně, nebyly. Po dotazu na Fedex nám bylo sděleno, že tam ten den zaručeně přijedou. Já si sebral svou hromádku krabic a zjistil, že jedna chybí. Znovu volám na Fedex a znovu je mi řečeno, že dnes zaručeně krabice přijde. Jenže jedna Fedex Express a druhá Fedex Ground. Znamená to dvě různá auta a tím pádem dva různé časy. Už už, odjíždíme, když nám na auto skoro skočil řidič vyskakujicí ze své Fedex ground dodávky. Ve vzteku po nás mrsknul chybějícím balíčkem a zmizel za mostem. Martina si nastřelovač hřebíků na nohy obléci nemohla i vydali jsme se do San Francisca, jak už jsme si řekli. Odpoledne byl již balík s taneční botou tam kde být měl, já se dozvěděl o cedulích bezdomovců a vše plynulo dál svou cestou.. Ujeto 680 km