Den 3 - New Jersey / Pensilvania / Mariland

Vstávali jsme pozdě, z důvodů uvedených v posledním odstavci přechozího dne, do rozbahněného okolí a kyselého mléka v lahvi. Kyselé mléko v lahvi je strašně srandovní věc, ale zdůvodnit proč, nebo čím nedokážu. Nicméně pokud bych se neobával exploze a následného zápachu, tak už ho mám dávno v poličce a každý večer flaškou kvrdlám a směju se. Outlet byl naším cílem. Znamenalo to vyhlídku prolejzání něčeho, kde se budu většinu času nudit a čekat, až odněkud vyskočí někdo, koho asi znám v něčem co zaručeně neznám a bude vykřikovat něco ve smyslu: "Hele, hele a co tohle?" bude se podivně vrtět a otáčet dokola. Řeknu: "Hmmm, hmmm, to docela de," případně: "V žádnym případě," pak to zmizí a za několik sekund se bude situace opakovat a to až do zblbnutí, či mého totálního vyčerpání, kdy zapadnu rezignovaně do kouta s něčím k pití a budu předstírat spánek, nebo smrt. Abych slečnám úplně nekřivdil, tak jsem si pár věcí koupil také, nicméně zcela jiným systémem, který se dá jednoduše popsat zhruba takto: vzít, zaplatit, vypadnout. Pro srovnání je ženský systém nakupování přibližně tento: rozplývat se před dveřmi nad značkami, které jsou uvnitř krámu. Jásat. Vzájemně si předčítat název firem. Znovu jásat. Otevřít dveře. Nekoordinovaně pobíhat od regálu k regálu. Mávat z jednoho kouta nad hlavou hadříkem a pokřikovat na druhou do druhého kouta s jiným hadříkem nad hlavou. Seběhnout se uprostřed a ukázat si hadříky. Zklamaně prohlásit, že to není zas tak úžasné a rozprchnout se do koutů, kde je úžasný hadřík zahozen a vyměněn za jiný ještě úžasnější než předchozí. Pak celý proces zopakovat. Ukořistit tak velkou haldu věcí, že přes ni není vidět a tím pádem není ani možné udržovat plynulý směr a narážením do stěn a regálů se zakrvácená a obouchaná doplížit do kabinky. Poté stejné množství věcí mínus jeden kus (v lepším případě) vyhodit do odkládacího prostoru. S touto jednou věcí pak skákat před někoho, kdo s depresí sedí v koutě. A znovu dokola. Drobné změny v popsaném chování vyhrazeny. Dobře, nakoupili jsme a byla to zábava. Což mi připomnělo zábavu nesrovnatelně menší a sice minigolf v duchu pirátského ostrova. Což mi teď zní dost podivně. Nicméně smíříme se s termínem "Pirátský ostrov" a postoupíme dál. Každý z nás si vzal svůj patter a míček. Na otázku holky se stříbrnými rovnátky za pultem, na jakou ze třech obtížností chceme jít, Lukáš bez zaváhání odpověděl: "Jasně, že na tu nejtěžší." Dostali jsme kartičku a tužku a šli dobít ostrov s pokladem. Maje stále v paměti rady golfisty Martince, jsem zaujal postoj s vystrčenou prdelí a na pět ran nasázel míček do jamky. Nutno podotknout, že limit byl šest a standard dva. Martina vzala hůl obráceně, nicméně výsledek byl tři údery a začala nás drtivě válcovat. Motivačně jsme se dohodli, že vítěz vyhrává zmrzlinu a v ten okamžik se situace otočila a já nakonec vyhrál. Mezitím jsem pětkrát hůl zlomil, desetkrát zahodil a na míček tak strašlivě sprostě nadával, že bylo štěstí, že byl americký a česky nerozuměl. Holt pro zmrzlinu světa kraj, nebo jak se to říká. Hledání noclehu začínalo větou nad mapou na palubní desce navigace, na kterou viděli všichni: "Zajedeme támhle do toho lesa, to vypadá, že tam nikdo nebude." I vyjeli jsme. Po úmorném hledání jsem zahlédl průsek v lese i pokynul Lukášovi za volantem na znamení, že bychom to tam mohli zkusit. Lukáš zajel do mírného kopečka do lesa, zhruba 10 m od silnice, načež se zezadu ozvalo: "To tady jako chcete spát?" "No jasně," odvětil jsem. "To ne, tam nás někdo zabije motorovou pilou," ozvalo se zezadu úzkostlivě. "Cože?" Odvětil jsem na znamení krystalického údivu. "No, normálně někdo přijde a rozřeže nás," vážně zaznělo za předními sedadly. Otočil jsem se dozadu. Pak jsem se otočil dopředu. Pak opět dozadu. Opět dopředu, "Myslíte si, že po lese běhaj lidi s motorovou pilou, co čekaj, až tam parta blbečků přijede autem, aby lezli po střeše, s patnáctikilovou nastartovanou motorovou pilou v jedný ruce, páčidlem v druhý ruce, zubama šplhající po zadnim skle a řezaje co se pohne?" "JO!," ozvalo se dvouhlasně. Několika minutová absurdní diskuze nakonec skončila a já pochopil, že moje offroadová nadrženost bude muset probíhat výhradně za světla a nikdy neskončí zastávkou v lese. A to jenom proto, že Bčkové filmy mají větší vliv na podvědomí, než logická úvaha. Je mi jasné, že se nemůžete dočkat až vám řeknu, jak to dopadlo. Našli jsme kemp. Byl zavřený. Zaparkovali jsme kus před ním, rozlosovali místa ke spaní a šli spát. Les byl od nás vzdálen přibližně deset metrů, vedle nás byla podivná stodola vedle které bylo zaparkováno neskutečně omlácené, ale pravděpodobně funkční auto a zvláštní atmosféru dokreslovaly těžko identifikovatelné zvuky zevnitř stodoly, na které jsem ze strategických důvodů raději neupozorňoval. Nicméně slečny byly spokojeny, neboť na naše auto dopadalo světlo z lampy, které nás svým kouzelným světlem ochraňovalo před lidmi s motorovou pilou.. Spotřeba 16,1 / Ujeto 331 km