Den 5 - North Carolina / South Carolina

V 8:53 mne zbudilo tlapkání velkého pejska po asfaltu vedle auta. Vyděsil jsem ho za trest vystrčenou hlavou za stanu a hlasitým kýchnutím. Byl zrovna venčit paničku, neboť místo, kde jsme se nacházeli, nebylo obyčejným parkovištěm, ale zároveň bylo určené pro procházky zvířátek. "Mazlíčko procházková zóna," v doslovném překladu. Měli na to tak 30 míst na auta, tři stolečky, jednu vodní pumpu, 100 m na délku a 5 m na šířku trávy a hromadu asfaltu. Slezl jsem dolu a Lukáš mne uvítal větou: "Hele, asi se nám vybila baterka." Na otázku jak k tomuto závěru došel, odpověděla pohotově Karolína, že v autě už od noci něco píská a Lukáš dodal, že nefunguje centrální zamykání. Na tuto situaci čekala v našem dvojitém dnu kufru náhradní autobaterie, kterou jsem s úsměvem vytáhl, vyměnil za naprosto totálně mrtvou stávající, nastartoval, oživil původní, vyměnil, vrátil náhradní do kufru a mezitím se nasnídal, pětkrát umyl ruce, desetkrát pokynul pejskovi na procházce a třikrát zakopnul o obrubník. Půl dvanáctá vykopla naše auto na dálnici s čistým štítem ve smyslu vybitou baterií vynulovaného počítače. Došlo mi, že mám novou šanci dokázat, že to auto za těch patnáct litrů pojede. A o to větší, že dneska si to odřídím celé sám. Na druhou stranu, aby to bylo fér, tak v závěru dopočítám, to co nám vybitá baterie vymazala. Je takové vedro, že se deformuje i banánová šlupka pod zadní sedačkou. Vzhledem k tomu, že z důvodu obecného udržení zdraví všech nepoužíváme klimatizaci, potřebujeme akutně vodu o teplotě kolem nuly stupňů na koupání. Po několika hodinách ji také nacházíme. K nule má daleko, spíš by se do ní dalo nasypat pár kávových zrnek, vyfoukat a pít. Ale je to lepší než propocená sedačka. Cedule u slepé ulice, za kterou prosvítá jezero, velkým nápisem zapovídá koupání, zobrazuje přeškrtnutého topícího se pána, který se zřejmě nemá topit, ale má plavat a pod tím vším další ohromná cedule "Nebezpečí." Ze zadních sedadel jsem během odepínání pásu zaslechl několik možných důvodů, proč je na ceduly napsáno nebezpečí, všechny zakončeny otazníkem. Vyskytoval se v nich krokodýl, jaderný odpad a dokonce i něco jako lochneská příšera. Voda nebyla úplně čistá, nicméně bylo to dáno bahnitým podkladem. Hned vedle zábradlí, kterým byla silnice ukončena, byl zaparkován starý pickup a na molu do vody, určeného pro chytání ryb stál jeho majitel, se zhruba desetiletým synem. Oba drželi v ruce prut a zarputile pozorovali vodu. "Ahoj," prohodil jsem směrem k nim. "Ahoj," ozvalo se zpět. Vlezl jsem po kotníky do vody a pozoroval, jak se bahno dere vzhůru. Když jsem si dostatečně pohrál s tímto přírodním úkazem, skočil jsem trochu dál a uvědomoval si, jak málo stačí, aby měl člověk opravdu příjemný pocit. Když jsem na břehu zahlédl obě slečny, tak jsem sebou chvíli zmítal ve vodě a křičel něco ve smyslu drží mě za nohu vodník, nicméně slečny se nesmály, tak jsem toho nechal a vylez ven. Snaha nezapáchat zvítězila i u nich, překonaly strach z lochnesky a vykoupaly se. Než jsme odjeli, tak za námi přišel na parkoviště otec syna s prutem a protože měl evidentně povídací deficit, tak mi začal líčit příběhy z mládí, jak skákali z mostu do vody a jak tam nebylo bahno a jak tam nejezdili lodě a jak tam teď jezděj policajti a vytahujou každýho kdo se koupe, právě kvůli lodím, který s oblibou jezděj přes hlavy koupajících se a podobně. Měl jsem ohromný problém mu rozumět, neboť mluvil s přízvukem ožralého, žvatlajícího dítěte s jedním předním zubem. Nicméně nakonec jsme si vzájemně popřáli hezký den, já si otřel sedačku a nasedl, on si otřel čelo a zakymácel prutem. Během 30min, nám bylo takové horko, že jsme nutně potřebovali najít opět něco na koupání. Bez úspěchu. Až se mi podaří nahrát na internet naší automaticky zakreslovanou mapu cesty tak pochopíte, kolik jezer musíte objet kolem dokola, než se dostanete do vody.. Chtěl jsem se vyhnout nočnímu schánění místa na přenocování a tak v půl sedmé večer jsem navrhl, že najdeme něco kde se vykoupem a přespíme. Sjeli jsme z dálnice, utrhli kukuřici, projeli černošským ghetem a dostali se k jakémusi luxusnímu kempu, kam jsme původně vůbec namířeno neměli. Nicméně hodili jsme pět dolarů dírou do zamčeného baráku, postupuje přesně podle nápisu na okně a zaparkovali. V noci jsem po rampě na vykládání lodí zaplul až po hlavu do vody a užíval si příjemné pocity, které tato akce na mém těle vyvolala. Večer proběhl v duchu sledování ohňostroje na oslavu čehosi nad hladinou jezera a snahy udělat nějaké noční fotky bez stativu, což by nezasvěcenému mohlo připadat jako stavění nesmyslných staveb, na které je následně pokládán foťák, který nakonec vždy stejně spadne. Spotřeba 13,9 / Ujeto 583 km