Den 9 - Texas

Dalas a okolí vypadá jako dva dny stará bramborová placka hozená do mikrovlnky. Rovina, sem tam hnědá zem a hrozný horko. Nějak se nám nepodařilo najít nic v čem by jsme se vykoupali a to i přes to, že jsme objeli jedno jezero kolem dokola. Našla se nakonec i přístupová cesta, která sice na osobní auto nebyla a někteří dokonce tvrdili, že to ani není cesta, ale pro terénní auto to nebyla pomalu ani rozcvička. Jenomže to co se ukázalo mezi stromy a odpadky byla spíš bažina než voda na koupání a můj nápad zajet autem do vody co nejdál od břehu, tam do ní skočit a pak vylézt zpět do auta a odjet se nějak nesetkal s pochopením, takže jsme se nezbavili schopnosti lepit. Druhý pokus najít vodu skončil ostnatým drátem v mém zadku a kravincem mezi prsty u nohy. Z dálnice jako spolujezdec jsem koutkem oka zahlédl odraz slunce ve vodě. Říkám ve vodě. Ve vodě, když je venku 37 stupňů. Řidič se nechal přesvědčit k rychlému brzdnému manévru zvoláním: "Voda, voda voda vodááááá, voda voda….," kterým, jsem překřikoval hlasy zezadu, které se snažily brzdný manévr překazit. Zřejmě proto, že se jim poslední výlet k jezeru až tak úplně nelíbil. Vodu jsme našli. Byla za ostnatým drátem, který tam byl kvůli kravám. To jsem však v tuhle chvíli ještě nevěděl. Pro mě to byla voda naprosto mimo civilizaci, tedy jinými slovy voda přístupná fyzicky i morálně. Prolezl jsem plotem, ušel pár kroků a ucítil nezaměnitelný zápach krávy. V množném čísle. Zklamaně jsem se otočil, šlápnul do kravince a nabodnul se na osten. Tím naše vodní dobrodružství pro dnešek skončilo. 44 stupňů. Zdá se vám to málo? Jestli někdo řekne, že jo, tak ho osobně zavřu do horkovzdušný trouby. Nevěřim, že existuje větší horko. Je to totiž tak velký horko, že voda kterou se snažíte vypít, se stačí vypařit dřív než polknete. Zlomila se tím naše snaha nepoužívat klimatizaci a kouzelný čudlík s vločkou jsme stisknuli. PO několika hodinách jízdy, při výstupu z auta před supermarketem, kde jsme potřebovali doplnit naše zásoby vody, protože ty původní, jak jsem naznačil, se nám vypařily, jsem si vzpomněl na večerníček s Rákosníčkem. Jakmile jsme otevřeli dveře bylo okolo nás vařící dusno. Za dusnem hustým tak, že jsme ho museli Lukášovým nožem krájet a možná ještě dál, byl vchod do supermarketu.. Spotřeba 14,6 / Ujeto 580 km