Dobíjení

Po zkušenostech z předchozí cesty jsem pod naší postel, do prostoru mezi sedačky, nainstaloval zásuvku, aby se napájecí kabely daly strkat přímo do ní, lednička přišla přidělat mezi sedadla, náhradní autobaterie se natrvalo připnula na plusový pól baterie auta, .., prostě jednoduše řečeno, veškerá zařízení , která potřebují napájení mají napájení a v případě úmrtí baterie můžeme nastartovat ze záložní během deseti sekund. Na co jsem ovšem nepomyslel, tedy lépe řečeno pomyslel, ale odmítal řešit, je dobíjení. Ne snad, že by alternátor nezvládal dávat potřebný proud, to on schopný je, ale… Vyjíždíme z kempu po noci, kdy jsme si promítali z auta film z projektoru na větrnou zástěnu před autem, kochaje se důmyslným propojením audio systému auta s notebookem a projektorem, když tu se náhle rozsvítila kontrolka dobíjení. Martin přesvědčen, že si z něj dělám legraci, když tvrdím, že symbol baterie neznamená problém s baterií, ale s dobíjením, se jal listovat manuálem od auta, já začal vypínat co jen vypnout šlo a začal hledat městečko, kde bych se doptal na vrakoviště, kde by se dal sehnat náhradní alternátor. Martin našel hledaný symbol v manuálu přesně ve chvíli, kdy se na horizontu objevila pumpa. Sjeli jsme k ní, zjistili, že je vrakoviště „za mostem doprava“ a jen tak pro formu otevřeli haubnu auta. Sáhnul jsem škvírou mezi chladičem a motorem na alternátor a, .., spálil si ruku. Problém odhalen. Alternátor se tak snažil, až se chudinka přehřál a tepelná pojistka ho od trápení na nějakou tu chvilku ochránila. Nic se měnit nemusí, on se nám probere sám. A poučení pro ty, kteří by se dostali do podobné situace zní: „Alternátory se uzdravují samy, jen potřebují čas“