Vzhledem ke skutečnosti, že jsme sem jeli za jediným účelem a to pod vodu, nad vodou se toho moc neodehrávalo. Zvlášť když jsme byli v podstatě uprostřed ničeho. Aktivity se tak omezily na tři návštěvy Aqaby, vzdálené několik kilometrů a rovněž tři návštěvy jakéhosi resortu, který byl cca 15min pěšky podél silnice, kam jsme šli jednou do restaurace a 2x na nákup piva. Večer pak končil s plechovkou, nebo lahví nějakého alkoholu na terase, v obležení koček.
V zásadě si vybavuji pouze několik fragmentů, které mi utkvěly v hlavě. Jedním z nich byla právě návštěva resortu, kdy jsme šli bez Jirky podél silnice a já s Ondrou jsme si kopali nějakou poměrně velkou plastikovou pikslou a náramně se u toho bavili. Zvlášť ve chvíli, kdy jsme zjistili, že se tím dá přestřelovat Markéta. Já jsem jedním naprosto skvělým trikem z rozběhu, při pokusu o nakopnutí piksly do ní omylem šlápnul, nazula se mi na botu a já obloukem zaletěl i s pikslou na noze vedle rozestavěného mostku. Michal to sledoval s výrazem naprostého opovržení nad počínáním puberťáků a Markéta se hihňala. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to naprosto zbytečný příběh.
Druhý měli na svědomí všichni a začínal ve chvíli, kdy přiběhl Ondra a jal se mi vypravovat poměrně chatrný příběh, s dramatickým tńem v hlase, že mnou zaplacená záloha kartou se nezaúčtovala a je nezbytně nutné, abych teď hned došel na recepci to řešit. Nezdálo se mi to. Ale neměl jsem co dělat, pivo došlo, tak jsem následoval Ondru, který z nepochopitelného důvodu šel několik kroků přede mnou. Na recepci nečekal platební terminál, ale buchta se svíčkou, celá naše parta v čele s Ondřejem, který měl zasloužený vítězoslavný úsměv na tváři, a část personálu. Co mi není jasné je, jak se jim podařilo sehnat narozeninové čepičky. Každopádně děkuji, bylo to milé.
Nebudu natahovat nenatahovatelné, podívejte se na fotky.
