Letištní hala v Brisbane nás přivítala 4.3. odpoledne vedrem, které klimatizace nestačila likvidovat. Vyzvedli jsme si klíče od Mitsubishi Pajero, které nás bude doprovázet až na Harvey Bay, kde ho vyměníme za Suzuki Jimny, se kterým projedeme Fraser Island.
Pro ty z vás, kterých je významně méně, ale o to více následující informaci ocení, jen dodám, že jsem hned po usednutí za volant dostal výbornou náladu, protože auto bylo vybaveno nad očekávání dobře na cestu terénem. Redukce, manuálně zamykatelný mezinápravový diferenciál a manuálně zamykatelný zadní diferenciál. Otevřený přední diferenciál a nezávislé zavěšení kol nadšení trochu kazilo, ale i tak tato výbava slibovala spoustu legrace v terénu. Tím jsem s podobnými informacemi skončil, opravdu.
Vydali jsme se do vyhlášené surfařské oblasti, a sice sto kilometrů jižně na Gold Coast. První noc jsme měli bydlení zajištěno, takže naše cesta končila přímo v hotelu, cca 10 km od centra Gold Coastu. Hned první kilometry s volantem vpravo a jízdou vlevo mě vrátili zpět do mých osmnácti let, neboť jsem netušil, odkud se auta kolem berou, kudy a proč jedou a před průjezdem jakoukoli křižovatkou jsem zoufale přemýšlel, kdo má přednost a proč. Ať jsem došel k jakémukoli závěru, stejně nakonec přijelo auto odněkud, kde zcela jistě nemělo vůbec co dělat. Každopádně první cestu jsme zvládli a to i přes Luďkovo trvalé vykřikování „Jedeš moc vlevo,“ které ho nepustilo doteď a pokud ho nepřejde ani v průběhu zbytku cesty, vrátí se jeden z nás s přeraženým nosem.
Nevybavuji si, co jsme dělali první noc, zřejmě spali, nebo někam šli, nebo čůrali na kytky, … ať to bylo cokoli, úspěšně jsem to zapomněl. Druhý den jsme si nakoupili nějaké jídlo a rozhodli se, že se budeme dopoledne ještě trochu aklimatizovat, než se pustíme do něčeho serióznějšího. Zvolili jsme k tomu pláž a čas „maximálně dvě hodiny“. Zmiňovat, že pláž na Gold Coast se táhne v podstatě přes celý Gold Coast a je krásná, je asi tak stejně zbytečné, jako konstatovat, že v Amsterdamu koupíte hulení v kavárně (i když to už dneska taky není úplně pravda), anebo že v Americe se pije alkohol na ulici z flašky schované do pytlíku.
Zcela upřímně, pláž je krásná, ale.. Nějak nemůžu přijít na chuť kombinaci skutečné nádherné pláže jako takové a města. Nejde mi to k sobě. Jak něco nejde pořádně vyfotit, respektive neumím si stoupnout ke kompozici fotky tak, abych z toho měl dobrý pocit, nelíbí se mi úplně ani to, co fotím. A to je přesně případ Gold Coastu. Na druhou stranu, někomu může přesně tahle kombinace připadat úžasná.
Když jsem na pláži držel v ruce krém a patlal ho na sebe, neboť dobře znám schopnost mé hlavy se spálit, zeptal jsem se Luďka, jestli se nechce taky namazat. Prohlásil, že ne, že krém má smysl až od 30min, co je člověk na slunci. Ani jsem se nestačil nadechnout, abych mu položil otázku, když sám dodal, že tělo má přirozený „sunblock“ právě po dobu 30 min a faktor na krému jej násobí. Nejdřív jsem se zasmál, ale pak jsem pochopil, že to myslí vážně, a protože mě podobné věci absolutně nezajímají, (krém na slunce se prostě použije, když je člověk na slunci, 6 je celkem málo, 40 je moc, tím končím) a byl jsem líný tuto informaci ověřovat na internetu, pokrčil jsem rameny, rozmáznul nedbale zbytky krému po těle a pozoroval okolí za současné diskuze, kamže to tedy pojedeme, co budeme dělat a tak dále.
Téma „Sunblock“ mělo dohru, ale na to přijde řada. Přibližně po hodině jsme skočili na chvíli do moře, koupili nafukovací matraci na spaní do auta a šli se projít po Gold Coastu. Tato procházka nám v podstatě přeplánovala celý večer. Narazili jsme totiž na stánek, kde prodávali „Klubový maraton.“ Tato záležitost sestávala z volného vstupu do pěti klubů, jídla v prvním a posledním klubu a minimálně jednoho drinku v každém z navštívených klubů. Aby toho nebylo málo, do libovolného z navštívených klubů jste se v průběhu večera mohli vrátit a to zdarma. To vše za cenu $60 AUD. Bylo mi jasné, že z tohohle se nevykecám a Luděk bude určitě chtít jít, tak jsem kupil dva vstupy.
Kdyby vám někdo nabízel něco podobného, na nic se neptejte, nic neříkejte, kopněte dotyčného pod koleno a odejděte. Nebudu vysvětlovat proč, prostě mi věřte a udělejte to. Večer byl v kostce tento: Luděk se dostal do stavu, kdy netušil, kde a proč je a usadil se v klubu Vanity. Já se celkem nudil, a tak jsem se kolem druhé odešel projít na pláž a následně lehnout do auta, které jsme zaparkovali cca dvě minuty od centra na pláži. Luděk měl z večera okno od zhruba jedné v noci a do auta se vrátil v šest rozladěn, že ho vyhodili z klubu a usnul. Po probuzení se chvíli hrabal nepřítomně v mobilu, aby za chvíli zvolal: „Hele, já asi sbalil nějakou Asiatku! Jmenuje se Hitomi Naguchi.” Zívnul jsem: „Jak vypadá?“ Luděk jí chvíli hledal na internetu a pak potichu pronesl: „ Je to chlap…“
Přišel čas naplánovat surf a „Hummer 4x4 Adventure“. Surf jsme domluvili na 2x4 hodiny a kromě toho, že jsem vypil zhruba pět litrů slané vody, rozříznul si nohu a udělala se mi modřina na dlani, což jsem netušil, že je vůbec možné, tak musím konstatovat, že jsem se usmíval celou dobu i se škeblí v oku. Nejdříve dostanete základní informace k tomu, jak na surf naskočit, jak na něm ležet, jak si na něm stoupnout a jak pádlovat. Jako jakákoli jiná pravidla, je to primitivní a dokáže to každý blbec. Teoreticky. V praxi vás první vlna potopí, druhá vás omlátí o dno, třetí omlátí surf o vás a pak se to v různém pořadí opakuje, až jste vyčerpaní, slanou vodu máte ve všech existujících dutinách těla a máte chuť se na to vykašlat. Jenomže pak to najednou přijde, vy chytíte vlnu, vylezete na surf a ono to skutečně jede. Ten pocit je prostě skvělý.
Den následující jsme pokračovali v lekci druhé, ale kromě zatoulaného bílého žraloka mezi našimi surfy, není o čem psát. Vrátím se k němu později. Každopádně, pokud budete mít možnost, máte rádi vodu a baví vás se hýbat, rozhodně jděte na surf. Je to vyčerpávající, budete vzteklí, všechno vás bude bolet, vypijete hodně slané vody, ale to všechno vás bude bavit.
Vrátím se ke zmíněné diskuzi na téma přirozený ochranný faktor pokožky. Druhý den po tom, co jsme seděli na pláži zhruba hodinu, se Luděk probudil celý červený, loupal se mu obličej a jedna ruka. Na mé vtipy na téma, že má poškozený přirozený ochranný faktor, nereagoval, resp. nepovažoval je za vtipné. Od té chvíle se Luděk maže vždy, kdy je v přímém kontaktu s Austrálií.
Hummer 4x4 Adventure je dle oficiálních informací: „Zábava na půl dne až den, kdy se jede ve velmi těžkém terénu a je to prokládáno různými parky, obědem, apod.“ Nemám tyhle akce rád, zvlášť ne ze sedadla spolujezdce a tak jsem s nimi domluvil, že pojedeme naším autem za Hummerem a případně se odpojíme. Opakovaně se nás ptali, co máme za auto, abychom celou akci zvládli a vyjeli tam, kam je potřeba. Zároveň se smáli SUVčkářům, kteří občas údajně chtějí jet také, ale oni jim to nedovolí s tím, že nemají šanci tuto cestu zvládnout jiným autem, než opravdu čistokrevným terénním autem. To mě přesvědčilo, že půjde o něco skutečně těžkého a začal jsem se těšit jak malé dítě na hračku.
Cestou na místo, kde jsme se měli sejít, jsme potkali Hummer H2, který měl nesmyslně nízko stupačky a evidentně menší kola, než je standard. Na Luďkovo: „ To jsou asi oni,“ jsem pohrdlivě konstatoval, že těžko, že s timhle nikam nevyjedou. Jak hluboce jsem se mýlil. Ale k tomu se vrátíme..
Večer třetího dne jsme se nemohli shodnout, kde budeme spát. Já navrhoval hotel, nebo auto. Spát v autě mi nevadí, pokud se mám kde umýt. Naopak spím v autě poměrně rád, protože jsem blízko tomu, k čemu blízko být chci. Luděk chtěl jít prostřední cestou, kterou měl být hostel. Já osobně jsem měl vždy představu, že hostel je špinavá díra plná ukrajinských a polských dělníků, kteří si vaří fazole a pijí iron. 
V rámci kompromisních řešení, což je tak nějak jediná možná cesta, pokud se s někým dělíte „o cestu“ jsem nakonec ustoupil s tím, že jsem si říkal, že jednu noc přece jenom nějak přežiju. A zároveň rovnou dodávám, že po zkušenosti s hostelem na Gold Coast už zřejmě nikdy na podobných cestách nechci spát jinak, než v hostelu, nebo v autě. Hostel je neskutečná věc.
Pokud jste nikdy v hostelu nespali, řeknu vám proč. 1. Není špinavý, je ukázkově čistý a udržovaný. Nemalé procento čtyřhvězdičkových hotelů má opoužívanější vybavení. 2. Jsou v něm v pohodě lidi, od kterých se dozvíte spoustu věcí. V našem jsem se seznámil se sympatickou Němkou, která cestuje tři měsíce Austrálií sama. Dala nám několik tipů, kam máme zajet a proč. 3. Hostel má buď vlastní bar, anebo pokud ho nemá, můžete si k jejich stolům přinést alkohol vlastní. 4. Samozřejmě cena, ale ta hraje v kontextu zmíněného roli vcelku podružnou.
Důvod, proč hostel zmiňuji je, že má obvykle palandy a ty hrajou v následujícím příběhu roli. Já spal nahoře, Luděk dole. Dal jsem si notebook do nabíječky a usnul. V noci mě vzbudil ženský vřískot. Proberu se a chvíli přemýšlím, která ze dvou pětadvacetiletých Britek, které s námi sdílí pokoj to je a proč to dělá. Jak se mi rozjasňuje realita tohoto světa, zjišťuji, že to je Luděk, kterému vlezl do postele had. Luďka to probudilo, lekl se, zaječel, přehodil přes něj duchapřítomně peřinu a za souvislého ječení vyskočil z postele. Po chvíli začal svítit do postele baterkou, aby zjistil, co had dělá, což také vzápětí zjistil. Had totiž nedělal vůbec nic. Stala se z něj nabíječka mého notebooku. Had zneškodněn a mohlo se spát nerušeně až do rána.
