Holky

Dneska nám děti p. Einstein řekne, jak funguje relativita aplikována na vnímání dívek, slečen a žen. A ještě než nám to řekne, tak budu volně interpretovat větu jedné barmanky v Montrealu, která sice šišlala, ale mluvila velmi dobře anglicky a na poznámku, že v Americe je děsně moc tlustých a ošklivých lidí poznamenala toto: „V Americe a hlavně v New Yorku, maj všichni kozy. Ženský, děti i chlapy.“ Podotýkám, že se snažím o maximální autentičnost jejího projevu. Musím přiznat, že takto jsem se na věc nedíval, ale na druhou stranu musím dát Ester za pravdu. Představte si, že jdete po ulici a kolem vás se valí davy sádla. Mezi nimi sem tam propluje cosi hubenějšího, ale s krátkýma nohama a s obličejem připomínající deset dní staré rajče, nechané na pospas mouchám a sluníčku. Když to vidíte první den, kroutíte hlavou. Druhý den přemýšlíte, jak se to mohlo stát. Třetí den, zoufale prohlížíte dav v zoufalé naději dokázat, že tam někde musí být někdo hezký. Čtvrtý si říkáte, že jste možná jenom málo tolerantní. Pátý hledáte v davu někoho, kdo nebude vyloženě ošklivý. Šestý začnete přemýšlet, jestli náhodou nemáte zkreslené vnímání a jestli váš dojem, že jinde jsou hezké holky, není mylný. A konečně den sedmý začnete mít dojem, že sem tam nějaké ne úplně ošklivé holky vidíte. Nakonec na to přijdete tak jako my. Všechny hezký Americký holky sou totiž v televizi, na ulici je zbytek.