Hoří!

„Hele voe, hoří,“ suše jsem pronesl a teprve pak mi samotnému došel, význam věty. Hořelo. Kousek od našeho motelu, na periferii NYC, při cestě z baru do postele. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám anebo nemám zastavit a udělat z nás část davu, který se bezpochyby k místu co nevidět seběhne. Zastavil. Zajel jsem k fast foodu naproti, stáhnul střešní okno, pustil volant, vzal kameru a vylezl na střechu. Policie začala zavírat okolí a z okna domu šlehaly plameny. Během dvou minut se vytvořil dav a během další minuty přijelo první hasicí auto. Vzápětí několik dalších, až jsem jich napočítal pět. Ale tím to taky končilo. Auta blikala a houkala, hasiči zmateně pobíhali, jeden začal vymlacovat okénka v prvním patře v úplně jiné místnosti a ostatní líně stavěli žebřík. Když ho postavili, tak vlezli do druhého patra jiné místnosti, aby tam rozbili všechna okna a přikrmili tak oheň vzduchem. Prvního to evidentně vzrušilo natolik, že zavrávoral a málem spadl. Po zhruba deseti minutách, kdy celé okolí pokryl nepříjemně štiplavý kouř, konečně začali hasit a hasili tak dlouho, až z bytu nemohlo zůstat vůbec nic. Inu, možná jde o určitou hasičskou kulturu, která běžným smrtelníkům zůstává utajena. V našich končinách jsem hasit oheň neviděl, ale z toho co jsem slyšel, tak fungují velmi obdobně. Ale třeba je v tom nějaký laikům skrytý systém..