Co na tom, že na běžné ježdění je malé a jako závodní auto má pouze 145 koní a kroutí se, protože nemá střechu. MR2 je přesně to auto, které mi vyrobí nezničitelný škleb, který zmizí až při vytažení klíčku ze zapalování. Připomíná mi odrostlé štěně, které chce neustále blbnout, jakmile vezmete do ruky hračku, začne vrtět ocasem a za hozený klacek udělá cokoli si přejete. V případě MR2 to není jinak. Úplně cítíte, jak se těší na zatáčku, jak chce, abyste si před ní podřadili a na výjezdu přidali, poslechne na slovo a čím větší kravinu uděláte, tím víc ji to těší. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby při průjezdu zatáčkou vrtěla výfukem, je z ní cítit neskutečná radost z toho, že se jede rychle. Tedy, rychle z pohledu okruhového ježdění, tohle auto nikdy nebude na lámání dálničních rekordů.
Abych se dostal k podstatě titulku, tedy k informaci, kde rozdávají auta a dávají k nim peníze. To bylo tak..
Tato MR2 o které je řeč, je již čtvrtou v řadě. První jsem koupil za necelých 500 liber, byla z roku 2000, byla černá, hnusná a měla volant vpravo. Z Británie jsem jí dovezl s Davidem a Luďkem, oba dva o ní mluvili ošklivě a nechtěli ji řídit. Nechápal jsem proč, jakmile si člověk sedl dovnitř, přestal vnímat, že auto zřejmě vyhodil bezdomáč z kotejneru při hledání jídla, nastartoval a přesto, že 140 koní nedává autu žádnou významnou dynamiku, jednoduše se skvěle řídí. Dvě další MR2 v řadě přeskočíme, s těmi jsem se různě seznamoval a rozcházel, až se dostaneme ke čtvrté, kvůli které tento článek čtete. Tu jsem koupil před dvěma měsíci na aukci za 350 liber. Byla trefená na čumák, oba airbagy venku, ale ten kdo ji naboural, to udělal krásně, autu se krom plechařiny nic nestalo. Je z roku 2003, tedy se samosvorem a šestistupňovou převodovkou. Důvod, proč jsem koupil tuhle čtvrtou je jednoduchý. Vím co od ní čekat a zároveň můžu s klidným svědomím prohlásit, že neznám lepší auto na závody, které má cenovku 10.000,- CZK. MR2 od roku 2003 můžete s klidem posadit na závodní trať tak, jak byla vyrobená a neudělá ostudu. Zvlášť když z ní vyndáte všechno nepotřebné.
Dohodli jsme se s Láďou, že jí koupíme napůl a časem se dohodneme, jestli budeme kupovat druhou, nebo ne. Z auta jsme o víkendu vyndali střechu, kompletně interiér, hlavový oblouk (je to tenkostěnná legrace, která k ničemu jinému, než „na oko“ není), windshot a spoustu dalších zbytečností, které jsme prodali. A tady to začalo být zajímavé. Díly celkem se prodaly za 24.100,-, motor s převodovkou a TTE výfukem za dalších 25.000,-. 2ZZ motor, který dává 190 koní a točí špičkově 8.100 otáček nás stál 2.400,- (za 600 GBP jsme koupili Corollu a za 15.000,- ji bez motoru prodali). Za 2.000,- jsme koupili na inzerát čtyřbodové pásy a hnusnou trubkovou sedačku. V jednoduchém součtu jsme na záporné pořizovací částce a sice – (mínus) 25.236,- včetně usazení a zapojení 2ZZ. Pro ty, které zajímá detail, je dole připravená tabulka.
Vzhledem k tomu, že chceme auto posunout dál dostane rám, Moroso olejovou vanu s chladičem, nové vnitřky motoru, programovatelný počítač, musíme sáhnout do podvozku a udělat další úpravy. Tohle všechno nás přesune do červených čísel. Nicméně, pokud si chcete zablbnout a mít auto na amatérské závody bez velkých ambicí jezdit na prvním místě, nic ze zmíněného dělat nemusíte. Dokonce v ní můžete nechat i původní motor. Bude vás těšit, že porazíte velkou hromadu aut, která stála někde mezi 100-500 tisíci a vy jim dáte na zadek v autě, za které vám ještě zaplatili. A to člověku radost jednoduše udělá.
