Jeep žije!

Jsem přesvědčen, že naše auto ožilo. Vše začalo kontrolkou dobíjení, o které jsem se již zmiňoval. Pro ty, kteří článek nečetli v krátkosti zmíním, že se kontrolka rozsvítila, aby po nějaké době zhasla. Byl jsem přesvědčen, že důvodem byla tepelná pojistka, ale teď mám na věc podstatně méně technický názor. Jeep žije. Všechna auta, která jsem měl, ožila. Proto jsem si s nimi povídal, chválil jsem je, plácal po palubní desce, nebo haubně, podle toho kde to měla raději a vůbec jsme spolu tak nějak komunikovali. Jeep není jiný. A tou kontrolkou na palubní desce to začalo.. Postupem času totiž rozsvítil a zhasnul servisní kontrolu systému tlaku pneumatik a nyní s námi komunikuje prostřednictvím kontrolky motoru. Vždy po pár kilometrech po natankování jí zhasne, aby jí pak pod půlkou nádrže rozsvítil. Ze začátku mě to znervózňovalo, ale postupem času jsem pochopil, že to je jenom taková hra. Zvlášť když je výkon pořád stejný a spotřeba se nám dlouhodobě drží pod třinácti litry na sto kilometrů, což je u takové skoro šestilitrové, tříset třiceti koňové „krávy“ (Jeep promine) ne dobrá, ale krásná spotřeba. Dalším komunikačním prostředkem, ale ten mě skutečně znervózňuje, je praskání v levé zadní části auta. Není to nic nového, už to dělal při první cestě. Zvuk je nejvíce podobný „přeskočení“ čehosi kovového z místa na místo pod tlakem. Dokonce jsem si kvůli tomu nechal auto zvednout na heveru nad hlavu, ale nic jsem nenašel. Projevuje se to výhradně při zkřížení zadní nápravy. Při rovnoměrném zatížení, například pří přejezdu příčné nerovnosti, se neděje nic. Zvláštní. Každopádně, na rozdíl od Martina, jsem si Commandera oblíbil. Troufám si tvrdit, že s výjimkou aut, jakými jsou Mercedes G, nebo Jeep Wrangler Rubicon a podobné ryze offroadové stroje, které ale na silnici moc pohodlí a stability nepředvedou, je Commander skutečně hodně povedené a na silniční auto neskutečně perfektně vybavené offroadové auto. Pod autem jsem našel tři snad čtyř milimetrové plechy kryjící přední nápravu, rozvodovku s převodovkou a nádrž. Uzávěrky fungují opravdu stoprocentně, byť automaticky a s drobou prodlevou, která i když je téměř neznatelná, tak někdy může být problémem. Tak jako tak je chování auta na silnici kulturní, čitelné a kromě toho, že je přeci jenom cítit, že neřídíte půl tunového drobečka, ale pořádný kus železa, rozhodně stabilní, ničím negativním nepřipomínající terénní auto. V terénu jste o řád jinde než klasická SUV, díky slušnému křížení náprav, žádným nesmyslům trčícím pod autem, tuhému rámu a hlavně díky již zmíněným uzávěrkám. Koukám, že jsem se dostal jinam, než jsem původně chtěl. Nicméně musel jsem ho pochválit, přiznám se, že jsem nečekal tak přísně funkční auto, respektive auto, které mi s naprostou samozřejmostí předvede, že se může chovat dospěle a umírněně na silnici a zcela suverénně v terénu. Musím toho nechat. Jeepovi je z toho co píšu trapně a začal vrtět stěrači. Takže se smíříme s tím, že žije, ať se vám to líbí, nebo ne, poplácáme ho společně po palubní desce a půjdeme se věnovat jinému tématu.