Po zkušenostech z předchozích cest jsem se rozhodl, že toho budu plánovat co nejméně je nutné. V praxi to znamená, že budu mít jasný den a místo příletu a odletu. Co budu v dané zemi dělat, budu řešit až na místě. S tím jsem také, až na Mexiko, odletěl.
Přestup v Madridu trval bez deseti minut šest hodin. Obvykle jsem z takhle dlouhých přestupů otrávený. Je mi výrazně příjemnější opačný způsob, kdy máte necelou hodinu na opuštění letadla, přesun do zcela jiné budovy autobusem, nebo vlakem a proběhnutí kontrolou do letadla. Nijak mě to nestresuje, alespoň nemáte ani vteřinu zahozeného času.
Tentokrát mi zabitých šest hodin náladu nekazí. Mám trochu problém si uvědomit, že vůbec někam letím, jsem unavený, protože jsem spal necelé dvě hodiny a je poledne, takže mám hlad. Mimochodem, business třída na krátkých letech, kterou jsem letěl poprvé, je skutečně, dle očekávání, zcela zbytečná. Pokud je víc místa na nohy, nezaznamenal jsem to. Jídlo bez výběru. Sedačky klasické, nepolohovatelné. Rozdíl je tedy zřejmě v závěsu mezi business a economy, takže můžete mít dobrý pocit, že na vaší straně závěsu je napsáno business a máte k dispozici víc letušek, než zbytek letadla.
Madridské letiště je v kostce: hnusné jídlo, otrávení a protivní zaměstnanci čehokoli okolo čeho procházíte, zima a nulová snaha mluvit jinak, než španělsky. Internet na letišti, byť (prý) zdarma, vyžadoval nějakou registraci, což jsem z principu neudělal a raději jsem usnul. Ve snu jsme tankovali letadlo na největším mraku, který nás držel a obrovská cisterna s tahačem na nás zpoza jiného mraku namířila hadici a trefovala se do nádrže, která je, jak jinak, vzadu na boku letadla a otevírá se obrovským klíčem.
Argentinské aerolinky mě mile překvapily. Četl jsem na ně děsivé recenze, celkové hodnocení mají 2/5, po jejich jídle nějaký Američan týden zvracel, někdo jiný zas byl píchnut vidličkou do oka, když nedojedl dezert, další pak nedostal bačkory v business třídě, …, prostě hrůza děs. Jediné o co šlo mně, byla zásuvka, abych si dobil notebook a polohovatelná sedačka, abych se natáhnul do ležata a usnul. Je známou pravdou, že když očekáváte nejhorší, potěší vás i pitomost, nicméně tady můžu zcela objektivně konstatovat, že vše bylo zcela obvyklé a jídlo v pořádku. Dezert jsem si pro jistotu nedal, protože jsem nestihnul schovat vidličku. Co stojí za zmínku, je interiér. Baví mě. Právě teď se po něm ve čtyři hodiny v noci argentinského času v šeru rozhlížím. Je to strašlivě vtipný oldschool. Spousta chromu, spousta světýlek, ne LEDkových, ale takových těch velkých. Já a soused sdílíme celochromový odkládací pultík a dokonce i vyklápěcí stoleček má chromové prvky. Je to prostě skvělý a to bez špetky ironie. Ještě dvě věci a přestanu vás nudit popisem letadla. První je mezera mezi mnou a oknem, která zmizí, jakmile sedačku položíte (bohužel se nedá položit do úplné roviny, stále zůstáváte mírně šikmo). Je to otravné, protože do mezery, pokud sedíte, má tendenci stále něco padat. Jakmile ležíte, vznikne malý odkládací prostor a pokud do něj něco položíte, pak sedačku dáte do sedící polohy, tak vám všechno propadne kdoví kam. Příště tam odložim vidličku a dám si dezert. Zkoumal jsem mechanismus tak dlouho a důkladně, až jsem zjistil, že mě zezadu pozoruje nenápadně letuška, jestli do sedačky nemontuju bombu. Závěr je, že to designoval ožralej polák, kterýmu nevyšlo místo, tak si pomoch tak, že sedadlo nedoléhá k boku letadla. Druhou věcí jsou letušky. Nechci být hnusný, ale obávám se, že začaly pracovat v době výroby letadla a od té doby je nikdo nevyměnil. Nicméně z hlediska profesionality jim není co vytknout. Málem bych zapomněl, mají výborné víno.
Až přistanu, uvidím, co bude dál. V Madridu jsem volal jednomu bývalému hostu, který v Buenos Aires (kam za několik desítek minut dosednu) žije a který mě bez zaváhání nasměroval do Patagonie a to letadlem. Takže jakmile dosednu, nadechnu trochu Argentinské atmosféry a ono se něco stane samo.
Ještě rychlé doplnění, možná se tomu nezasměje nikdo jiný, nicméně mě to pobavilo dost. Vždycky jsem žil v hlubokém přesvědčení, že E-shop, je z podstaty svého názvu obchod, který nemůže mít kamennou prodejnu. Resp. může, ale pak to je eshop, který má kamennou prodejnu. Nicméně v Argentině a to přímo na letišti, je obchod, který se jmenuje E-shop. Honila mě ochranka, které se nelíbilo, že fotím, ale vyfotit jsem to prostě musel.
Tady máme něco po páté, takže hezké ráno.
