Kuba je Krásná. Kromě turistických míst je v hrubé podstatě naprosto nezkažená. Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat to, co chci sdělit v jedné větě a myslím, že se mi to nepodaří. Kuba je určitá ilustrace toho, jak může vedle sebe koexistovat příroda, zvíře, člověk, režim a … a čas. Jednotlivé zmíněné „části“ se zdají být od ostatních odtržené, ale přesto tu harmonie je.
Pokusím se to přiblížit na příkladu. Na Kubě je bordel. Strašlivý. A všude. Nicméně jakoby se zdálo, že má určitý řád. Rovněž nejde přehlédnout, že jsou všude rozpadlé budovy. V podstatě je rozpadlé všechno. Ale nikomu to nevadí.
Všude jsou toulaví psi. A dokáží žít v harmonii s lidmi, všichni se vzájemně tolerují. Obecně zvířata žijí vedle lidí a v podstatě likvidují to, co lidé vyhodí a co by se mohlo kazit a způsobit sekundárně nějaké problémy.
Na Kubě si nikdo nic nekoupí. Ne nutně proto, že by na to neměl peníze, ale především proto, že se nic koupit nedá. Nikde nic není k dostání.
Komunistický režim je prosáknutý detaily v podobě pozůstatků propagandistických letáků, ohromných továren, které již dávno přestali plnit svou funkci a jsou opuštěné, ale megalomanství a rudá barva z nich prýští dodnes.
A konečně čas. Čas všechno zmíněné dokonale dokresluje a podtrhuje. Okrajové části měst vypadají, jako postapokalyptická krajina, která se probouzí do nového života. Jako bývalá ohromná průmyslová velmoc, kterou spláchla obří vlna, nebo atomový výbuch.
Právě zmíněné jsme viděli ze skůtru, který jsme si půjčili, abychom se rozhlédli po okolí. Kousek od Varadera jsme objevili gigantický průmyslový komplex. Silnice vedoucí na pobřeží a k továrně měla šest pruhů, z obou stran rozpadlé lavičky a pozůstatky pouličního osvětlení. Zjizvený chodník jen nenuceně dokresloval smrt něčeho, co původně mělo nepochybně velkou vážnost. Kochal jsem se tím, co jsem viděl. Je to dokonalé. Mám pro podobná místa slabost. A neumím vysvětlit proč.
„Maňána“ způsob života má zde jasnou podstatu. Nic nemůžete koupit, nic nemůžete vlastnit, nikdy vám nemůže být zima, elektřinu máte zdarma, jídlo roste na stromech, nebo se dá vylovit z moře a opuštěných domů je víc, než lidí. Nemáte naprosto žádný důvod se o cokoli snažit, protože se nic ve vašem životě nemá šanci změnit. Je to děsivé i krásné zároveň, záleží na vaší nátuře. A drtivá většina Kubánců je skutečně spokojená. Závěr si udělejte sami.
Poslední věc, kterou zmíním je číslovka „fistýn“. Znamená cokoli. Původně jsme mysleli, že jde o číslici patnáct. Pak jsme ji přehodnotili na padesát. A nakonec jsme došli k závěru, že „fistýn“ je dvě, třicet, sedmnáct, stotřicet, nebo taky třeba milion.
Kuba je úžasná. Musíte si k ní najít cestu, ale pokud se vám to podaří, budete jí milovat. Jen doporučuji si lovit vlastní jídlo a vařit. V opačném případě budete buď trpět hlady, nebo konzumovat bláto s příchutí písku, nebo cosi připomínající ovoce, s příchutí ryby. Či cokoli s příchutí čehokoli, co má strašnou konzistenci a ještě horší chuť.
