Nikdy jsem se za rasistu nepovažoval, vždycky jsem se cítil být přirozeně tolerantní vůči čemukoli a komukoli do doby, než mě to začalo jakkoli konfliktně ovlivňovat. A tady je zároveň jádro problému. Chování určitých skupin přesahuje hranici toho, co mě neobtěžuje. Ale popořadě.
Slovo rasismus je vnímáno veskrze negativně. Přitom z jeho podstaty nejde o nic jiného, než o vyjádření pozitivního, či negativního postoje k jiným etnickým skupinám. I když to se nám už pár století tak trochu smazává. Nicméně pro tuto úvahu to tak necháme.
Když řeknu, že nemám rád kopr, což nemám, nikdo mě nebude mít tendenci soudit. Možná tak klub příznivců kopru. Popojedem.. V našich zeměpisných šířkách známe všichni poměrně dobře cikány. Já osobně znám jednoho, který je schopen se integrovat do společnosti. Ostatní cikány osobně neznám, ale vím dobře, že drtivá většina z nich představuje pro společnost přítěž. To je holý fakt. Na druhou stranu je chápu. Snaží se přežít v rámci nějaké podstaty jejich bytí a jejich vnímání světa. Společenský systém to umožňuje, tak v něm přešlapují tak, aby jim bylo fajn. To smysl dává. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že mi to vadí. Jsou takovým chorošem na stromě. Nemám rád choroše, ale chápu podstatu jeho bytí.
Pokud jste četli pozorně články z této cesty, tak jste určitě zaznamenali příhodu s černoškou na letišti. To byl první příběh na mé cestě k uvědomění si, že rozlišuji chování ras a vyrábím si určité předsudky, ovšem na základě empirických zkušenosti. Ono se totiž podobných příhod za celou cestu vyskytlo více. A bez výjimky vždy byli aktéry příběhů lidé jiné barvy, než bílé. Obvykle hnědé a černé. Je velmi smutné, že jen samotné označení jedince barvou kůže je vnímáno diskriminačně. Přitom je to pouhé konstatování faktu. Neberu si osobně, když mi někdo řekne, že jsem bílý. Proč to tedy je u hnědých a černých bráno negativně? Opět odbočuji, vraťme se k příběhům z cesty.
Příběh s tlustou černoškou na letišti už znáte. Tady máte další: Při vjezdu do NYC, do kterého se vjíždí buď přes most, nebo tunelem jsme se dostali k mýtnému. Za pultem přetékala nehezká, stopadesátikilová černoška, která se nenávistně zadívala na Martinu, pak na mě a prohlásila “$47 dolarů!“ Zaváhal jsem, „ Cože? Neni to nějak hodně?,“ zeptal jsem se. „ Máš truck a jestli myslíš, že neumim počítat, tak se pleteš,“ zařvala do stáhnutého okénka. Chvíli jsem vstřebával naprosto neadekvátní a nepochopitelnou reakci, ale pak jsem beze slova zaplatil a odjel. Na mostě jsme se na sebe s Martinou podívali a shodně jsme konstatovali, že nás tlusté černošky, serou.
K cestě za přijmutím skutečnosti, že jsme, podle aktuálních měřítek a obecného vnímání světa, rasisty, nám pomohl i Marek, kterému jsme v té době čerstvý příběh s černoškou a mýtným vyprávěli. Chvilku zaraženě koukal, pak suše konstatoval: „Jo, …, to je nejvyšší sazba. Za kamion s návěsem.“ Udělal pauzu, zadíval se na Martinu a pokračoval: „Aha, ty si jela v těhle šatech? Nebyla tam náhodou tlustá černoška? A viděla tě? No jo, tak to se pak nesmíš divit..“
A pro dokreslení toho, co dalšího mi vadí a co je určitě opět vnímáno tak, že se chovám rasisticky, je chování Indů. Velmi často předstírají invaliditu. Opravuji, nechávají se tlačit sociálním pracovníkem na invalidních vozících a přitom jsou schopni normálně chodit. Díky tomu jim plynou určité výhody, větší, či menší. Berte to jako jeden z mnoha příkladů, nikoli jako jedinou věc, kterou dělají. Je to v podstatě identický přístup k ochcávání systému, který mají cikáni.
Všechny zmíněné skutečnosti mě jen utvrzují v tom, jak moc je civilizovaný svět nemocný. Je to akutní nemoc, nádor, který se už rozbujel tak, že musí nevyhnutelně přijít smrt organismu na který je navázán. A i když já jsem jeho součástí, tak tuhle smrt civilizace vítám. Smrt podobného organismu je naprosto nezbytná. Se zbytkem zdravé tkáně umře tuna cizopasníků. Tohle už jednoduše uzdravit nelze.
A proč jsou k tomuhle článku fotky cedulí ze států? Neumím odpovědět. Vážně, nic v tom nehledejte.
