Na dobré věci se rychle zvyká. A nejen to, i na dobrých věcech začnete časem hledat „mouchy.“ Je to přirozené a v pořádku, jinak by se nám tak nějak zastavil vývoj. A jak zmíněné souvisí s názvem článku? To máte tak.. Když jsme stavěli do auta zvýšené patro, tak jsme ho chtěli mít co nejvýš, protože pod ním je úložný prostor. Udělali jsme ho tedy vysoko. Tak vysoko, abychom měli dostatečný prostor na to, se poté pohodlně natáhnout na toto patro a spát. Jenomže jak už to bývá, nedošla nám jedna naprosto zásadní věc a sice.., .., nafukovací matrace jsou tááááákhle tlusté. Jenomže to jsme nevěděli, protože jak pozorný čtenář ví z jiného článku, matraci jsme kupovali až dodatečně. Ta co jsme koupili je navíc hrozně speciální a moderní a nová a .., vyšší než stará, právě proto, že je speciální, moderní a nová. V číslech to znamená něco přes 30centimetrů, což není moc. Tedy, slušelo by se říci, že v obecné rovině nějakých 30 cm nepředstavuje žádnou velkou vzdálenost. Ale je to sakra hodně, když Vám někdo přisune strop o třetinu blíže k hlavě. Ze začátku jsme se tomu smáli a nijak zvlášť nám to nevadilo. Dokonce mě bavilo a dodnes baví pozorovat Martina, jak komicky nalézá do auta na matraci a zpět a pokud nebudu rozespalý, tak vám ho nafilmuju, protože takovéhle komicky akrobatické číslo rozhodně nemáte šanci jinak vidět. Občas se zasekne a musí se rozmotávat, což je ještě komičtější. Ale co mě nebaví je, že se vytrvale mlátim do hlavy, ze spaní mne často vytrhne ohromná rána, když při otočení se, zavadím rukou o mechanismus stahování zadní rolety střešního okna, kterou pak pružina vystřelí proti dorazu, vadí mi, že jiným způsobem, než plížením vpřed se nedostanu na sedadlo řidiče, .., zkrátka, zkuste se nasoukat do šedesáti centimetrů na výšku a pochopíte, o čem mluvím..